VEČER CHUTNÁ, RÁNO POMÁHÁ

Přišel nehet za uchem pln pohody,
nepůjdou-li do hospody.
Ucho mu však řeklo,
že z análu mu teklo.
„Děkuji ti nemám zájem,
já mám totiž děsnej průjem.
Byl jsem s nosem na Růžku,
bumbali jsme dobrůtku.
Něco jsem tam sněd,
v análu mám vřed.
Prdel mě teď strašně pálí,
jak se věncem sračka valí.
Sorry kámo, nikam nejdem,
kaše lítá ze mě proudem.
Měl bys hochu milý vědět,
že už musím zase letět.
A proto ti pravím…“
…Než to ucho dopravilo,
sraní se mu dostavilo.
Na záchod hned letělo,
aby se neposralo.
Nechalo nehet ve dveřích stát,
a běželo honem rychle srát.
Z toho máme poučení,
že chlastat na růžku radno není.

POZNÁMKA
Růžek – hospoda v jedné nejmenované vesnici ve východních Čechách. To, že tam dřív točili sračkovitou Kutnou horu (dnes již Gambrinus) ví kdekdo. Ale někdo nemusí vědět následující. Jedeme si takhle jednou z „posilovny“ a že se stavíme na bramboráku na Růžku. Voněl sice hezky ale byl zelenej jak sviňa. Docela i chutnal, byl levnej, zapili jsme to několika doušky „lahodné“ Kutné hory a odcestovali jsme. Jak už jsem uvedl – večer chutná, ráno pomáhá. Ten den to ale neplatilo, protože to bylo: večer chutná, ten samej večer pomáhá přesunout obsah žaludku na čerstvý vzduch a ráno pomáhá ještě jednou na hajzlu. Varujte se před touto lokalitou, pokud jsou vám střeva a žaludek milý!!!!

posilovna“ – s posilovnou to mělo pramálo společné, jelikož jediná věc, co tam byla z opravdový posilovny byla malá čínka, která měla za úkol zajistit nezavírání oken při větrání.
V této naší posilovně se jen chlastalo, prdělo, krkalo, čumělo na televizi, poslouchala hudba, hrály se karty o starý dvacetníky, a chlastalo se tam, a chlastalo, a chlastalo, zkrátka jsme tam posilovali.

.