Kohout ráno několikrát zakokrhal, ale bylo to hovno platný, protože jak děda Lebeda, tak i Jája a Pája měli na uších walkamana. V 11:30 se konečně probrali, ale jenom proto, že včera chlastali a potřebovali chcát. První vstal děda Lebeda, zamířil ke dveřím s nápisem WC a zmizel v útrobách hajzlu. Po nějaké chvíli se vrátil a opět začal chrápat. Pak vstal Pája, vychcal se a oblíknul. Jája na sebe nedal dlouho čekat a šel chcát taky. Jenže proč Jájovy chcanky nedělají ten typický zvuk? Bodejžď by né, když Jája chčije vedle. Jája zaškrtil dvouma prstama ptáka, které později labužnicky olízl a namířil do mísy. Konečně!! „Zítra už to bude napoprvé jako Pája!“ Honem se ustrojil a šli nakupovat. Cestou Jája našel žížalu. Pája ji překousl napůl a jednu půlku podal Jájovi. Pája ji snědl tak mistrně, aby střeva vystříkla ven z pusy. Zato Jája byl po stisknutí kroutícího se torza žížaly celý od trsů a vnitřností. Jája, když se z toho vzpamatoval zaklel: “Příště už to bude napoprvé, jako Pája!!“ A tak se šlo nakupovat. Jak tak šli, potkali kočku. „Kam jdeš, kočko?“ zeptal se Pája. Zvíře pochopitelně neodpovědělo. Pája do ní kopnul. „Kam jdeš kočičko?“ zeptal se Jája. Polomrtvá kočka už ani nevnímala. Jája se napřáhl, ale kopl do prázdna. Asi ještě pětkrát minula Jájova kanada cíl, než ji trefil. Ale stálo to za to. Micinka se rozlítla a rozmázla o protější teď. „Zítra už to bude napoprvé, jako Pája.“ To už Pája ovšem neslyšel, protože s chutí olizoval mozek stékající po hladké zdi. Když se nasvačil, pokračovali. U obchodu lezl šnek. Pája vzal cihlu a ze šneka udělal palačinku, aby se taky Jája nasvačil. Jája s Pájou vlezli do obchodu. Děda Lebeda je totiž poslal pro kečup. Ovšem vyjímečně vyvinuté mozky našich malých hrdinů
rozhodly jinak. „Koupíme semínka rajčat a kečup si vypěstujeme sami.“ Navrhl Pája. Jája mu s nadšením odvětil: “Tý vole to je nápad, a prachy co máme vod dědka prochlastáme.“ A taky že jo. A zamířili si to rovnou do nedaleké hospody. Dali pár piv, ňákou tu zelenou a byli jak dromedáři. Domů se vraceli nalámaný až hodně pozdě večer. Pája totiž poblil cestou koho moh a Jája zase krad kde moh. Najednou šla kolem holka jejich věku, pramálo oblečená. Pája zkušeně zanotoval: “Zdar číčo, kam jdeš? Nechceš si to se mnou rozdat?“ Sličná děva nic nenamítala a tak se šlo na věc. Za chvíli šel kolem další člověk ženského pohlaví, poněkud více ustrojen než Pájova společnice. Byla to farářova nevinná dceruška. Jája se nechtěl nechat zahambit a tak ji oslovil: “Poď si zašoustat ne vole!!“ Dívka se na něj usmála, vytáhla z kabelky nervově paralytický plyn a vstříkla ho Jájovi do ksichtu. „Zmiz satane!!!“ ječela černoprdelnice, a zmizela ve tmě. Mezitím byl Pája už hotov. Začalo svítat. Jája s Pájou už byli u branky domu, když v tom na ně z nebe spadlo kladivo. Jája se pokusil o trapně nejapný žert, kterému stejně nikdo neporozumněl, protože prohlásil naprostou píčovinu: “Tý vole, eště srp a zas tu máme komanče“ (blbé, že??? pozn. Autora). Ale to se velice pletl. To jen Krkovička zabíjel králíky a jak měl v ruce rozžmoulané oči toho tvorečka, kladivo se mu vysmeklo a spadlo před kluky. Než se Jája s Pájou dopotáceli do domu, bylo půl devátý. Honem hupky dupky do postýlek. Protože děda Lebeda celej den a celou noc po opici chrápal, nevěděl že je už další den a tak poslal kluky koupit kečup.
Probudil je, Pája se vychcal. Potom Jája. Ale proč to má jiný zvuk? No jasně! Zase chčije vedle!! „Zítra už to bude napoprvé, jako Pája!! Ale to už známe, ne?
.
Žádné komentáře:
Okomentovat