Dvacátý šestý pivo piju,
a sem v sedmým nebi,
asi se pobliju,
a už klesám k zemi.
Z huby se mi valí blitky,
ve zvratkách vidím od oběda zbytky.
Potom bliju do trávy,
kyselý žaludeční šťávy.
Z hrdla se mi dere nelidský řev,
náhle vidím, že bliju i krev.
Doufám jen že přežiju,
až do všechno vybliju.
Konečně už není co bych blil,
seč se snažím ze všech sil.
Zpět na suda se vracím,
protože už nezvracím.
Za pohledu na pár nablitejch kupek,
lámu do sebe dvacátej sedmej škopek.
.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat