O MYŠIČCE

Vyblila myšička kašičku,
do zelenýho rendlíčku.
Vyblila ji všecičku,
tu smradlavou kašičku.
Teď jí smrdí tlama,
může si za to sama.
Kdyby hovna nežrala,
teďkon by už neblila.
Jenže hovna spapala,
a tak kýbl nablila.
Furt jí teče z tlamičky,
proud vyblité kašičky.
Kýbl už teď přetýká,
myšička se zalyká.
V puse knedlík uváznul,
krkem se neproklouznul.
Myšička se udusila,
zbytek zvratek spolykala.
Měla pohřeb veliký,
každý tam byl poblitý.
Nablili jí do rakvičky,
máma, děda i sestřičky.
Rakev plná zvratek,
potom nastal zmatek.
Jedna myš se naklonila,
spadla do rakve – ve zvratkách se utopila.
Potom přiběh táta myšák,
takovej to byl chcípák.
Sundal si své botičky,
vyndal si z nich nožičky.
Nožičky mu strašně smrdí,
jak když dvěstě myší prdí.
Myšky se smradu nadejchaly,
a pak všechny pochcípaly.
Táta myšák teďkon pláče,
mezi chcíplotinama zručně skáče.
Náhle se mu noha smekla,
jak tam blitka z rakve tekla.
Uklouznul a do hrobu spadl,
strachem z hloubky hovna kladl.
Vyválel se v hovnech zády,
za tři týdny chcípnul hlady.
Pak přiběhla kočka,
vyvalila očka.
Všechny myši spořádala,
pak se zvratek nachlastala.
Začaly jí píchat boky,
a za chvíli chcípla taky.
Teď už není kdo by přišel,
zvratky pozřel a pak pošel.
A tak skončil příběh myšky,
co jí blitky tekly z držky.

.