pondělí 31. srpna 2009

POCHCANEJ NEDOMRD SLUNÍČKO

Přišel Slunce k výkalu,
shejbnul se k němu pomalu,
pěkně si ho očuchal,
potom kousek ochutnal.
Vesele si mlaská,
asi mu to šmakuje,
genitálem hovno laská,
ze smradu se raduje.
Sluníčko má starou v Praze,
na zádech má dvacet očí,
je mu tam s ní pěkně blaze,
když jí na ty oči močí.
Jednou se mu postavil,
na starou se vyhonil,
už z něj stříká mrdka,
dostříkla až na Prdka.
Prdek k němu doběhnul,
vůni mrdky nasál,
čůráka si vytáhnul,
na Sluníčka nachcal.
Sluníčko je pochcanej,
a taky je to fracek,
je to debyl zasranej,
má v prdeli klacek.
Se svou starou v Praze žije,
v jednom kuse na ni chčije,
a taky často blije,
neztrávený fekálije.
Tak tohle je náš Sluníčko,
chová se jak z kundy výtěr,
ale jenom maličko,
náš retardér Sluníčko.

POZNÁMKA
Sluníčko – jeden z mých bratránků. Jak píšu, je pochcanej a je to takovej malej velkej retardér. Jenom on má nejlepší tenisovou raketu a jenom on má nejlepší boty a jenom oni mají 14 + 2 a jenom on je nejlepší v basketu a není vůbec radno se s ním hádat co je lepší, protože lepší je přece jenom to, co má Sluníčko. Strašně rád se hádá a nechá se lehce vytočit, a v zápalu hádky vyžvaní i takový intimnosti, jako že jeho stará má 25 očí na zádech. V básni jsem použil 20 očí, protože 25 se tam nehodilo, ale je jich fakt 25, já je počítal. V tom jediným nám nedomrd asi nekecal a nepřeháněl…
.

Žádné komentáře: