KTERAK JSEM O ZUB MOUDROSTI PŘIŠEL (Podle skutečnosti)

DANEČEK: „Dobrý den. Já sem na jedenáctou vobjednanej na chirurgii. V*******k D****l 79.“
PANÍ KARTOTÉKAŘKA: „Ano.“ -Cvak, cvak, cvak,…- „Pane doktore, je tady pacient D****l V*****k, a dala jsem mu pořadové číslo 56.“ –Klap- „Tady máte pořadové číslo, až se na tabuli rozsvítí vaše číslo, půjdete do třetích dveří vlevo.“
DANEČEK: „Díky.“
-po půlhodině čekání: ----DING DONG---- svítí číslo 56
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „Vy ste pan D****l V*****k? Tady si odložte a oblečte si tohle, já si pro vás za chvíli přijdu.“
-oblíkám si chirurgickou zelenou zástěru se šňůrkama na zádech, což mi činí značné potíže a za 10 minut jsem to nedokázal správně oblíct-
DANEČEK: „Tak tohle je nad moje síly.“ (smích)
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „To nevadí, my si tady na krásu nepotrpíme.“ –zavazuje mi šňůrky a odvádí mě do malé místnosti, ve které je velké zubařské křeslo, různé zubařské pomůcky a léky, pan doktor, a v neposlední řadě mladá, velice příjemná vzhledem, hodná, zřejmě ještě slečna doktorka-praktikantka.
DANEČEK: -uviděl tu čubku – potichu - „TÝ VOLE!!“ - nahlas – „DOBRÝ DEN.“
PAN DOKTOR: „Tak jak se vám daří?“
DANEČEK: „Než se rozsvítilo číslo 56 tak to docela šlo.“ (smích)
PAN DOKTOR: (smích)
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: (smích)
MLADÁ, HEZKÁ, ZAJÍMAVĚ VYVINUTÁ PRAKTIKANTKA: (smích)
Zvoní telefon--TJUUU DUUU JUUUU TUUUU DUUUU—
PAN DOKTOR: „Sakra kdo to zase votravuje. Halo? Ano hned tam jsem. Omlouvám se, ale musím si na chvíli odskočit. Paní doktorko, zatím dejte pacientovi anestezii.“
MLADÁ, HEZKÁ, ZAJÍMAVĚ VYVINUTÁ PRAKTIKANTKA: „Ano pane doktore.“ …. …. …. „Otevřete ústa.“ …. …..věnuje mi několik vpichů injekcí do dásní….. …… ….. „Vypláchnětě.“
DANEČEK: „Díky, zatím nemám potřebu. Fuj to je humus. Chtuná to jako Fernet.“
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „No vidíte, aspoň něco.“
DANEČEK: „To je hezký ale já Ferneta nepiju…“
MLADÁ, HEZKÁ, ZAJÍMAVĚ VYVINUTÁ PRAKTIKANTKA: „Teď musíme počkat, až začne anestezie působit a budeme aplikovat druhou část. Jak se vám líbí naše nová klinika?“
DANEČEK: „Ta stará se mi líbila víc. Tady to vypadá jako někde na finančním úřadě.“
MLADÁ, HEZKÁ, ZAJÍMAVĚ VYVINUTÁ PRAKTIKANTKA: „Mě se to tu zdá dobrý, je to tu takový celý moderní, hezký a příjemný.“
DANEČEK: „Příjemný? U zubaře? Chtěl bych vás vidět na mým místě.“ (smích)
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „Cítíte už anestezii? Měla by zasahovat až do levé půlky spodního rtu.“
DANEČEK: „Já to nepoznám. Akorát mám divný lepkavý sliny v puse.“
MLADÁ, HEZKÁ, ZAJÍMAVĚ VYVINUTÁ PRAKTIKANTKA: -- šmátry-- šmátry – šmátry – svým hebkým štíhlým prstíkem na můj spodní ret – „Cítíte můj prst?“
DANEČEK: „Hm, myslim že jo.“
MLADÁ, HEZKÁ, ZAJÍMAVĚ VYVINUTÁ PRAKTIKANTKA: -- vytahuje novou injekci, aby zvýšila účinnost první dávky anestezie.
DANEČEK: „Počkejte, myslim že už je to tady.“ – šmátry – šmátry – šmátry – svým ošklivým, pořezaným, špinavým prstem na spodní ret. „Jo už to necejtím.“
MLADÁ, HEZKÁ, ZAJÍMAVĚ VYVINUTÁ PRAKTIKANTKA: „Výborně, dáme druhou injekci.“
Čekáme až začně umrtvení působit… … …
DANEČEK: „Co je to tady vedle hlavy?“
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „To je savka, abyste se nám neutopil.“
DANEČEK: „To z toho teček tolik krve?“
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „To záleží na jedinci. Někdy nestačíme odsávat, jindy ji vůbec nepotřebujeme.“
Otvírají se dveře--CVAK—VRRRRRZ --BUM—
PAN DOKTOR: „Tak jak se cítíte?“
DANEČEK: „Jako u zubaře.“ (smích)
PAN DOKTOR: „Výborně, můžeme začít. Chcete aby vám to vytáhla paní doktorka, nebo já?“
DANEČEK: „No tak ona je podstatně hezčí, ale dám přednost vám.“ (poslední můj smích toho dne)
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: (smích) „Tohle nebyla moc moudrá věta, aby se vám za chvíli nevymstila.“ (smích)
PAN DOKTOR:(smích)
MLADÁ, HEZKÁ, ZAJÍMAVĚ VYVINUTÁ PRAKTIKANTKA: (smích)
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „Zavřete pusu a chvíli nedýchejte, namažu vám obličej desinfekcí.“
DANEČEK: „Tfuj!!!! Smrdí to jako finská vodka!!!“
--přikryla mi obličej zeleným nesmyslem s otvorem velikosti otevřené pusy—dírou na pusu
PAN DOKTOR: „Tak otevřete ústa. Hm, to by neměl být problém. Paní doktorko chcete mu ho vytáhnout? Já mu ho naříznu a vy si mu ho vytáhnete.“ … řízy řízy… „hmm, máte to celé zanícené. Paní doktorko vemte si kleště. Ne, ty větší. Já vám to ukážu. Takhle se zachytnete za zub, zapřete a silou vyškubnete.“
MLADÁ, HEZKÁ, ZAJÍMAVĚ VYVINUTÁ PRAKTIKANTKA: -- snaží se marně.
PAN DOKTOR: „Nejde? Ukažte, já to zkusím.“ –snaží se vyklat, škubat, trhat, ale marně. – Nařezává více do dásně, načež sebou cuknu a zabořím se do křesla. – „Bolí? Tak ještě umrtvíme.“ --Dává mi injekci hluboko do rozřezaný dásně. Za chvíli se pokouší opět tahat. Škube, rve, trhá, viklá, a ono nic—„Paní doktorko, podržte mu hlavu.“ – Jedním kolenem se opírá ze strany o křeslo, druhým na mě klečí a vší silou se za funění snaží tahat, viklat, rvát, škubat, ale marně. – „Paní doktorko, odsávejte. To je neuvěřitelné, dyk tam ten zub za nic nedrží. Jak je to možný. Kdyby mi to někdo řikal, neuvěřím. Neuvěřitelné. Nedá se nic dělat, musíme odvrtávat.“
DANEČEK: „EEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE??!!“
--vrrrrrrrrrrrr pííííííííííísk vvvvvvvvvvvvvrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr—
PAN DOKTOR: „Teď už musí jít ven. Zkuste to paní doktorko.“
MLADÁ, HEZKÁ, ZAJÍMAVĚ VYVINUTÁ PRAKTIKANTKA: --snaží se rvát, trhat, škubat a viklat ale marně
PAN DOKTOR: „To snad není možný. Podržte mu pevně hlavu já to zkusím.“
--obouma rukama vší silou zapřený snaží se vytáhnout moje malý neštěstí, avšak marně.
PAN DOKTOR: „Tak tohle jsem ještě nezažil. Musíme to víc naříznout.“ –řeže hloubějc do dásně-- -- vezme kleště a opět se snaží tahat, trhat, škubat a viklat, ale nic to není platný.— „Sakra je tohle možný? Musíme ho rozřezat.“
DANEČEK: „EEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE?!?!?!?!?!?“
--vrrrrrrrrrr vrrrrrrrrrrrv rrrrrrrrrrrrrv rrrrrrrrrrrrrrrv vrrrrrrrrrrrrr—ticho
PAN DOKTOR: „Odsávejte.“ – vytahuje pinzetou něco z pusy. Bere kleště a snaží se vyrvat kořeny. Marně. Bere pilku a rozřezává kořeny svisle odzhora dolů do dásní. 2x hrábne pinzetou do pusy a něco vytahuje. – „Odsávejte.“ – „Odsávejte.“ – „Odsávejte – Sestři budeme šít.“ – Chvíli se mi hrabe v puse. Za chvíli se z vodorovné polohy křeslo zvedá do sedící polohy. Sundávaji ze mě ten zelenej mundůr celej od krve a slin. Všude kolem se váleji zkrvavený tampony a vata. – „Vypláchněte.“
DANEČEK: „Díky. Teď už neodmítnu.“ –vyplachuju a pokouším se ze sebe dostat sliny/hleny/krev, který mi viseji od rtu. – „Ty vole!“
PAN DOKTOR: „Nechcete vyndat i ty zbejvající?“
DANEČEK: „ee?????? Díky mám dost. Snad příště.“
PAN DOKTOR: „Chcete napsat neschopenku?“
DANEČEK: „Hm, myslím že by byla na místě.“
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „Převlíkněte se a pak vám píchnu penicilin.“
DANEČEK: „Vy jste na mě tak hodná, to si ani snad nezasloužím…“
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „Pan doktor vám napíše neschopenku a v kartotéce vám ji potvrdí. Dostanete led a budete ještě aspoň 20 minut sedět v čekárně a ledovat si to. Bylo by dobré, kdybyste si koupil zmrzlinu a chladil. Doma nezapomeňte ledovat, můžete kousat led.“
DANEČEK: „Kousat led? To nemůžu ani ostatníma zubama protože mám odhalený krčky.“
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „No to je jedno. Hlavně si po každém jídle vyplachujte pusu heřmánkem nebo řepíkem.“
DANEČEK: „Po jídle?“
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „Tekutá a kašovitá strava.“
PAN DOKTOR: „Na shledanou.“
MLADÁ, HEZKÁ, ZAJÍMAVĚ VYVINUTÁ PRAKTIKANTKA: „Na shledanou.“
DANEČEK: Na shledanou.
--sedím v čekárně. Za chvíli přijde sympatická sestřička a nese neschopenku. Podivá se na mě.
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „Je vám dobře? Nějak jste změnil barvu.“
DANEČEK: „Sem zelenej?“
--4 ks kartotékařek se na mě dívají a jedna povídá.
MLADÁ, AŽ MOC ŠTÍHLÁ KARTOTÉKAŘKA: „Už nabírá barvu, stydí se…“
DANEČEK: „Aby ne, takovej babinec…“
KARTOTÉKAŘKY: (smích)
PANÍ KARTOTÉKAŘKA: „Vaše adresa?“
DANEČEK: --ztuhlou hubou se snažím vyhovět jejímu přání, načež místo zahuhlaného S*********á 117 píše kartotékařka Slovenská 117…
--2 hodiny cesty domů…

.