Pohádka o Prcalce

Byl jednou jeden král, a ten měl dcerušku. A protože si už od narození furt něco strkala mezi nohy, dali jí jméno Prcalka. Jak Prcalka rostla, rostla i její pochva a ona do ní mohla strkat samé nové hezké velké věci. Když Prcalka poprvé dostala krámy a umělohmotnou flašku od Coca Coly vytáhla z kundy celou od krve, začala plakat. Plakala a naříkala, až si jejího bědování všiml zahradník. Přišel tedy za Prcalkou a naučil ji smrkat nudle a holuby bez pomoci kapesníku. Vykládal jí: “Vaše Jasnosti, jenom musíte nejdříve pořádně natáhnout obsah Vašeho ctěného nosánku do krku a z krku pak přemístit do pusinky. Tam se to musí promíchat se slinami, a takto upravený hlen už není problém umístit jako třešničku na dortě hezky na vrch Vašich voňavých sraček ve Vašem královském hajzlíku.“ Prcalce se zahradníkova výuka líbila, a že si to musí vyzkoušet. Jenže kde sebrat hovno? Nařídila tedy zahradníkovi, ať se vysere, že potřebuje „dort“ pro „třešničku“. Zahradník se slíknul a Prcalka, přemlsaná z různých flašek a násad se začala smát a myslela si: takovej malej čůrák, ten je akorát tak do pusy. A taky že jo. Během vteřiny už klečela a jazykem přejížděla po stále se zvětšujícím žaludu zahradníkova penisu. Pak si strčila celýho čůráka do držky a začala ho kouřit. Zahradník nevěděl co se děje, ale líbilo se mu to, a tak držel a nic nenamítal. Když však ale po sedmém výronu semene začal pociťovat bolest u svého přítele, připomněl Prcalce, že na tohle má ještě dost času, a že se radši vysere, ať si může princeznička konečně vyčistit nos. Zahradník si sednul na bobek a začal tlačit. Ale ono nic. Prcalka se mu začla smát, jak tlačí, a jak je stále rudější a zpocenější a ono furt nic. Smála se tak hodně, až se z toho málem posrala sama. Najednou však ze zahradníka vylezlo tak tlustý a dlouhý hovno, až mu Prcalka záviděla, že mu něco tak hezkého, kyprých tvarů vylezlo z mezinohou. Začala praktická zkouška. Princezna pořádně natáhla a za divných zvuků jí začly téct slzy z očí. Během několika vteřin měla Prcalka pusu plnou hlenů, nudlí a holubů a začala se dusit. Když to zpozoroval zahradník, začal na ni povykovat: “Míchat se slinama! Míchat! Míchat!!“ Když už to Prcalce lezlo ušima, napadlo ji, že by mohla konečně otevřít pusu. A taky že jo. V tu ránu jí po bradě začala stékat podivná neidentifikovatelná hustá tekutina neurčité barvy. Z brady kapal ten humus podobný blitkám na zahradníkovo hovno, ale i vedle. Zahradník nechtěl, aby ani kapka tohoto drahocenného moku přišla nazmar, a tak se pokoušel zachytit jazykem hleny, které nespadly na hovno. Ale byl na to krátký, tak aspoň navigoval Prcalku: “Víc vlevo! Víc vlevo!!“ Když Prcalce vytekly už všechny nudle z pusy, zakuckala se. Zahradník ji plácnul po zádech tak silně, až jí z držky vylítla protéza. Princezna omdlela. Když se probudila, cítila, jak má na bradě cosi zaschlého. Byl to holub. Ale pořádnej!! Pracně ho odloupla a zaplnila si jím mezeru mezi předníma zubama. Pak se podívala na svůj „dort s třešničkou“ ale spokojená s ním nebyla, protože hovno, i když bylo pěkně velké, pod zelenýma hlenama nebylo skoro vidět. Zadívala se doblba, až ji vyrušil prapodivný zvuk. „GRUAAAAHŘIIIIIIUUUFFFFFT“ – zahradník si krknul. A Prcalka že to chce taky umět. A tak jí to zahradník vysvětlil. Princezna nabrala vzduch do žaludku, ale místo smradlavého dechu jí z pusy vyjel celý dnešní oběd. Byly to nadívaný krtci na veverkách. Když to vyblila, začla se v tom šťourat klackem. Po půlhodině šťourání vylovila z blitek veverku. Ta jí chvilku něco říkala, ale pak vesele odskákala. Princezna si strčila klacek do kundy. Chvíli tam s ním kvedlala, pak ho vyndala a olízla z něj mix poševního sekretu, krve a zbytků špatně ztráveného vyblitého oběda. To se ale začlo stmívat a Prcalka šla spát. Zahradník ji na dobrou noc kopnul do hlavy a šel své zážitky vyprávět ženě a dětem. Princezna měla krásný sen. Zdálo se jí, že jí zahradník strká ruku až po loket do kundy. Funěla se zavřenou hubou ze spaní, ale probudit se nechtěla. Až když jí krev na vložce zaschla a utvořila mokvající hnisavý strup, který ji kousal na kůži, musela se jít zhygienovat. Nejdřív odtrhla zkrvavenou vložku z kundy i s několika chlupama a pak si hadrem na podlahu několikrát promasírovala poštěváček. Při tom slastí hekala, až se klepaly okenní tabulky. V tom se tu objevil pan král-náměsíčník. Vychcal se do rohu místnosti a zase spokojeně odkvačil. Princezna nejprve čuchla ke královským chcankám a pak je začala stírat hadrem na podlahu, aby ho pak mohla na sebe vyždímat a pomazat si vzniklou tekutinou celé tělo. Když to udělala, šla spát. Ráno se probudila a začla se drbat. Po celém těle jí naskákaly hnusný vředy, ze kterých stříkal hnis. Princezna se dala do pláče, ale zahradník se nedostavil. Rozhodla se, že spáchá sebevraždu. Naposledy si strčila žezlo mezi nohy a vyskočila z okna přímo na sloupek od branky. A hádejte milé děti v jaké poloze? Ano, sloup jí zajel do kundy, jen to mlasklo…