O POPELCE

Popelka se probudila,
kundičku si vyhonila.
Osedlala Juráška,
volízla mu čůráčka.
Přitom jak ho hulí,
prdel do lesa špulí.
Jela kolem výsost jeho,
podlachnila přítele svého.
Uviděl tu krásnou prcinku,
smočil si ho v ní chvilinku.
Popelka se lekla,
noha se jí smekla.
Jak pod koně padala,
tak mu koule urvala.
Princátko teď oči poulí,
na Popelku s koňskou koulí.
Koníček se splašil, chvíli běžel,
a o zem sebou praštil.
Teď jsou sami v temném lese,
popelka se zimou třese.
„Takhle to dál nejde,
skoč na mě ty šmejde.
Vomrdej mě - držet budu,
pak vylížeš moji kundu.
Seš docela sekáč,
vylízej mi pekáč.“
Princátko na nic nečekalo,
kundu Popelce vylízalo.
Jednou, dvakrát, třikrát snad,
náhle výsost cítí smrad.
Po lese se rozhlíží,
kdo se to sem přiblíží.
Popelčina macecha,
hnusná jako ropucha.
Když se k nim dohrabala,
na píče se podrbala.
Jak uviděla princovýho ptáka,
začla neuvěřitelně krákat.
Potom chvilku stála,
pyj princovi sála.
Popelka matce sukni stáhla,
a do díry jí zručně sáhla.
Princ jí při tom líže kozy,
co Popelka má jako vozy.
Princ však velmi rychle stříká,
macecha zas slastí vříská.
Když jí hubu postříkal,
tak se rychle oblíkal.
„Nezlobte se dámy, musím pospíchat,
svou matičku před spaním párkrát opíchat.“
Když to holky slyšely,
do sebe se pustily.
A za malou chvilenku,
líže matka Popelku.
„Matičko ty krásně kundu lížeš,
zabořit svůj jazyk hloubějc můžeš.“
Macecha ji poslechla,
jazyk do ní zapíchla.
Za chvíli se prohodily,
a kundy si vyhonily.
Popelce pak mezi nohy do mechu,
spadla trojce připosranejch vořechů.
Hnedkonc první rozlouskla,
robertka z něj vyloupla.
Matka druhý ořech ničí,
a v něm sado-maso bičík.
A co bylo ve třetím oříšku?
Vstávej honem Jurášku!
Ve skořápkách se tam choulí,
pro Juráška párek koulí.
Když to hřebec uzřel,
tak nám z toho umřel.
Popelka koule sebrala,
a s chutí je sežrala.
Pak robertka vzala,
do díry ho dala.
Macecha ji sleduje,
bičíkem si po píče vybruje.
Za chvíli se z orgáče probrala,
a Popelku přes kozy ztřískala.
Ta robertka v kundě smáčí,
pak ho matce do pusy strčí.
Ta ho chvíli cumlá,
pak ho z huby vyndá.
Macecha si šaty sebrala,
a do chaloupky zdrhala.
Popelka je nasraná,
o robertka obraná.
Popelka teď strašně brečí,
na zemi se svíjí v křeči.
V kundě klackem vybrovala,
a díru si rozervala.
Po lese se potácela,
jak při krámech krvácela.
A když se domů vracela,
tak celá vykrvácela.
A tak končí o Popelce pohádka,
směšná jak koňskejch hoven hromádka.

.