pondělí 31. srpna 2009

INTRO

Buď zdráv ty, kdož jsi vstoupil na tento blog. Setkáš se zde s několika literárními skvosty, které mám na svědomí já, dannik - uživatel lidé.cz. Všichni ostatní, kteří mi moje díla ukradli a dali je na své stránky mi zapomněli zaplatit za autorská práva za což je stihne trest nejvyšší - nedostanou se do nebe. Nic z toho co se zde dočtete, mi nikdy nikdo nechtěl vydat. Oslovil jsem několik periodik, ale vždy se stejnou odpovědí - NA SPOLUPRÁCI TOHO DRUHU NEMÁME ZÁJEM. Nehoráznost!! Všichni přece vědí, že je to minimálně tak dobrý jako Mácha nebo Bezruč!! Z toho důvodu jsem se rozhodl nadále neposkytovat tento materiál nikomu, ale zveřejnit ho na internetu. Doufám že to tu chvíli vydrží, a že se blogspot.com nezachová jako u mého již zesnulého blogu, u nějž patrně nemohli strávit jeho tak trochu jiné pojetí. Vše co je zde na tomto blogu vznikalo někdy před 12-ti rokama, a tak je jasný, že spousta věcí v básničkách již není aktuální a mám na ně jiný názor než je tomu v básni. Do tohoto blogu již nepřibyde žádný příspěvek. Maximálně tak budu reagovat v komentářích. Kdybych uměl udělat nějakej webzdarma, udělal bych to a ne že bych se o to nepokoušel, jenže na to prostě nemám mozek, takže nějaký html kódy mi můžou políbit prdel...Žádná z básní nemá rasistický podtext a nikomu jsem nechtěl slovně ublížit ani nikoho urazit. Pokud by se našel přeci jenom někdo, kdo by mi to chtěl vydat nebo vytisknout a svázat, nechť mě kontaktuje na dannik@seznam.cz
.

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji hudebním seskupením za inspiraci - BLACKMETAL – kapely Gorgoroth, Immortal, Dimmu Borgir, Dodheimsgard, Borknagar, Arcturus, Mayhem, Astral, Old Mans Child, Satyricon, Isengard, Darkthrone, Summoning, Thorns, Emperor, Burzum, Tsatthoggua, Limbonic Art, Horna, Tulus, a velkému množství ostatních,……… GRINDCORE – kapely Haemorrhage, Cripple Bastards, C.S.S.O., Deaf and Dumb, Squash Bowels, Genital Gore, Aggressive Tyrants, Cephalic Carnage, Poppy Seed Grinder, Hermaphrodit, Catasexual Urge Motivation, Reinfection, Libido Airbag, Škoda 120 a velkému množství ostatních, ……… NOISECORE – kapely Final Exit, Intestinal Disgorge, Excreted Alive, a jiným……… OSTATNÍ – Oxiplegatz, Ulver, At The Gates, Samael, Xytras, Strapping Young Lad, Gamma Ray, Waltari & symphonic orchestr Avanti!, Antonín Dvořák, Natalia Oreiro, Loona, Britney Spears… …a geniálnímu filmu Rockmania.

Neděkuji poslancům, panu prezidentovi a paní prezidentové, Damiens, Helence Vondráčkové, Iloně Csszzákové, Alici Springs, Chinaskám, Komunálnímu Odpadu a všem kteří mě serou.

Speciálně neděkuji jistému panu politikovi Rychetskému.

Speciální obdiv patří Britney Spears, protože Britney je fakt dost dobrá!!!!!

.

VYHŘEZLÉ HEMEROIDY ŠNEČKA EMILKA

!!Emil je totální debyl!!
Chtěl mrdat berušku,
dostal vod ní na držku.
Když se do ní chtěl vyblit,
z análu mu vyhřeznul hemeroid.
Beruška teď pláče,
že má šneček hemáče.
!!Emil je totiž totální debyl!!

.

PYČO VOLE!!

Devátá odmocnina ze dvou tisíc tříset padesáti šesti,
kolik se to asi rovná??
taky by mě zajímalo, jakou rychlostí
z prdele při sraní lítaji hovna…

.

ZÁHADNĚ VYSMRKANÉ AUTO

Prdek je to vskutku kokot,
má fakt velikánskej chobot.
Není se co divit proto,
že vysmrká třeba auto.

.

VYJEBANÁ KURVA MÁJA

Letěl Vilík nad kytkama,
ksicht zasranej měl blitkama.
Včelka Mája za ním letí,
chce od Vilíka něco dětí.
Vilík ale nechce šukat,
na Máju se při tom koukat.
Vůbec se mu nelíbí,
ať si prdel políbí.
Mája se však nevzdává,
a sní, jak si to sním rozdává.
Jak nohy stále roztahuje
a Vilík před ní onanuje.
Jak vyhoní si pěkně brk,
a postříká jí celý krk.
Potom jak jí Vilík kundu honí,
až nám z toho v letu funí.
Náhle se však zastavuje,
až jí z toho kozy skáčou,
vidí, jak Vilík vyvrhuje,
až mu slzy z očí tečou.
Mája za ním dobzučela,
olízla Vilíkovi blitku z čela.
Hned jak zvracet ustal,
parádně si usral.
Ze smradu se včelka dusila,
před Vilíkem se na zem složila.
Vilík na ni začal koukat,
čůrák se mu začal houpat.
Hned by pod ni vlez,
na koníčka by ji svez.
Jenže má tak hnusnej ksicht,
že se mu chce zase blit.
Myšlenka ho napadla,
že kdyby hlava odpadla,
má docela schopný tělo,
vomrdat by se mu ji chtělo.
Tak si na to krknul,
a hlavu jí utnul.
Nohy Máje roztáhnul,
vůni kundy natáhnul.
Pak čůráka z gatí vyndal,
s torzem Máji si to rozdal.
Potom ptáka z kundy vytáh,
hlavu Máji k péru přitáh.
Čůráka jí do huby vsadil,
a pak si její hlavou péro čadil.
Potom dostal hlad,
a tak začal Máju žrát.
Když ji celou zkonzumoval,
ještě chvíli onanoval.
Jenže poznal záhy,
že má koule prázdný.
Milé děti, teď už není o čem psát,
tak na mě fakani tak blbě nečumte,
přestaňte mě srát a padejte spát.

.

.

VILHANOVA ALICE, VILHANOVA STO LICE


Vilhan strašně kecá,
vejfuk u škodovky prcá.
Měl kámošku Alici,
se zkrvavenou stolicí.
Šoustal ji když kálela,
na hovnech se válela.
Vilhan je však velkej netvor,
od sraček jí lízal řitní otvor.
A taky je to prase,
nejradši by lízal zase.
Zasunul by jazyk,
mezi měkký trus,
avšak už si odvyk,
natáh kemra – na penis si flus.
Zelenáče rozmazal,
od žaludu ke kořenu,
chlupy si jím pomatlal,
začal shánět novou ženu.
Ženu které nevadí,
že si Vilhan lahodí,
při lízání velkejch hoven,
že mu není nikdo roven.
Lejno v hubě převaluje,
spolknout ho chce snad,
pomalu ho rozmělňuje,
z držky se mu dere smrad.
Ženská co ji právě líže,
má prdel dost chlupatou,
šel s ní k nářaďovně blíže
a uďál jí to lopatou.
Hnědá kaše v konečníku,
a taky všude okolo,
Vilhan chčije do nočníku
a potom sedá na kolo.
Chce zpátky svou Alici,
co mu dala kopačky,
ta má krásnou stolici,
ale teď je na sračky.
Když ji našel poblitou,
v příkopu se válet,
nemyslel už na jinou
začal na ni kálet.
Za chviličku byla vzhůru,
před Vilhanem nakálela
hoven velkou fůru.
Vilhan si teď zase mlaská -
že má svoji Alici se zkrvavenou stolicí.

POZNÁMKA
Vilhan – chcete si bezpečně uložit peníze? Stačí navštívit Mr. Vilhana, dát mu je do ruky a zaručuju vám, ty budou tak uložený, že už je nikdy neuvidíte. Chraňte se setkání s touhle slibotechnou. Je schopnej vám vetřít, že stonožka nemá 100 nohou, ale jen 99, že o tu jednu přišla ve Vietnamu. Nicméně lhát umí. Já ho znám několik roků a i po letech jsem mu skočil na to, že mi na 100% vrátí 200 Kč, co sem mu pučil. Do dnešního dne sem je neviděl a jsem si jistej, že ani polovička východních Čech neviděla a už ani nikdy neuvidí své vklady ve slibotechně VILHAN spol. s r. o.
.

ŠTAFLÍK A ŠPAGETKA

Přišel Štaflík z hospody,
dal Špagetkovi do huby.
Za to, že si honil ptáka,
mrdkou všude po zdi cáká.
Postříkal jim celý byt,
Štaflík mu roztřískal xicht.
Krev mu z nosu proudem stýká,
Špagetka však stále stříká.
Pomlácenej Špagetka teď neví co by dělal,
tak se otočil a na Štaflíka se udělal.
Ten semeno ochutnal,
na mrdce si pochutnal.
Špagetkovi ptáka saje,
plnou držku mrdky maje.
Pak to všechno zpolykal,
až se mrdkou zalykal.
Špagetka už nestříká,
a Štaflík teď naříká.
Chtěl by zase polykat,
a mrdkou se zalykat.
Jenže mrdka už teď není,
Štaflík zase zlostí pění.
Špagetku pak pomlátil,
do hostpody se vrátil.

.

HLEMÝŽDÍ VÝBLITEK V ČESNEKOVÉ POMAZÁNCE

V pomazánce mám šneka,
vyblil se mi do ní hnedka.
Fedor na něj kouknul
a výblitek spolknul.

.

HAMI JAKO OD MÁMY



Za sedmerými horami, za sedmerými doly, za jedním Československem a jedním svazem sovětských socialistických republik žil a byl chasník jménem Miro Žbirka a ten měl dvě děti – Žolinu a Bodynu. Jednou, když Klaus vyhrál volby a začal zdražovat jídlo, benzín, cigarety a alkohol, došly Žbirkovi všechny peníze a protože to byl cikán černej jak bota, byl nezaměstnanej. Zlodějina ho už nebavila, a tak vyhnal děti na pastvu. Pár dní to šlo. Žolina s Bodynou se pásly, ale Žbirkovi už mouchy moc nechutnaly. I přikázal jednou svým dětem aby zkusily jít do lesa pro nějaké ty parosty. A taky že jo. Žolina nastartovala ponorku, Bodyna vzala kontejner a šly. Když přišly do lesa, posvačily rum. To byl nápad Žoliny. Prý, když si vezmou rum a uvidí vše dvakrát, tak se jim to bude trhat líp. Ale spletli se. Protože jim je teprve devět let a svítí sluníčko, tak jim to celkem rychle lezlo na mozek. Asi za 15 minut šla Bodyna blít a Žolina se jí strašně smála. Jak se tak tlemila, skočila jí do pusy těhotná veverka. Žolina se zakuckala a začala blít taky. Když se vyzvracely, rozhodla Bodyna, že půjdou domů. Žolina našlápla ponorku, a Bodyna zapřáhla kontejner a přes Sovětský svaz si to mířily rovnou do své vyhřáté jeskyně. Když přijely domů, chasník už nežil. Umřel hlady. Teda aspoň si to myslela Bodyna, že umřel hlady. Žolina na nic nečekala a hned začala obírat maso z tatínkových žeber. Velmi si pomlaskávala a vzápětí jí následovala i Bodyna. Ale to neměly. Protože když byly holky v lese, tatínek Žbirka hamal uran. Za chvíli začly Bodyna se Žolinou svítit jak Černobyl. Po několika dnech nekonečného záření jim přišla složenka z elektrárny na 2 684 926 rublů. Když to viděly tak z toho umřely. No a kdyby nebylo složenky, tak tam svítí dodnes.
.

VYONANOVANÝ KOUSEK STŘEVA

Strašné ticho panuje
a Prdek v něm onanuje.
Onanuje znova a znova,
až vyonanoval kousek střeva.

.

VÁNOČNÍ UCHYLÁRNA

!! Ježíšek panáček, čůráka si honil !!
Nesem vám tyhlety noviny,
z debylní rodiny.
Jednou v roce na vánoce,
Josef šoustá Marii,
vymele zas po tom roce,
tu zasranou fúrii.
Tiše a ochotně,
alwayska na kundě smrdí,
celej rok smrdí.
A když je tichá noc,
připosraná noc,
Josef přijde k Máře,
vytáhne svůj klacek,
a už jí kundu páře.
Takhle se narodil Kristus pán,
co si to furt dělá sám.
Každá holka na něj prdí,
furt se válí v chlívě a šíleně smrdí.
V kolébce tam leží,
jeho dech je svěží,
to protože žere jitrnice,
denně flašku slivovice.
Někdy přijde k ovečce,
hrabe se jí v kundičce.
Ale jenom občas,
to když mu stojí vocas.
Takhle si tam v klídku žijou,
Svatý kecy na nás blijou.
Jestli vy, to nevím,
ale já hnedle,
v knihovně se stavím,
podivám se do Bible…
Zjistil jsem hned po přečtení,
že tam jaksi cosi není.
Co je tohle za blbost,
vydavateli Bible píšu,
ta knížka je jen pro zlost,
ženský tam neukazujou píču.
To je asi vše o pytomejch vánocích
a tak seru na to, s rýmama jsem v koncích.

.

O SLEPIČKOVI A KOHOUTCE


Máme doma slepičku,
od hoven má kundičku.
Ráno se nám přežrala,
později se posrala.
Teď na trávě se pase,
a přežere se zase.
Bude ležet, nožky nahoře,
přiběhne kohoutek, poklove ji na díře.
Vyklove jí všechny trusy,
pak vomrdat ji zkusí.
Slepička se začla dusit,
kohoutek pospíchat musí.
Aby slípka nevypustila duši svou,
a kohoutek nešukal slepičku mrtvou.
Pětkrát si s ní zamrdal,
na kozách ji pokloval.
Pak někdo vztáhl ke slepičce ruku,
a sekáčkem jí uťal hlavu v krku.
A to je konec slepice,
co měla hovna na píče.

POZNÁMKA
Možná, že by nějaký duševně narušený jedinec mohl namítnout, že slepice kundy nemají, ale že mají kloaky. O to tady vůbec nejde. Mám zde vzkaz pro toho, kdo by něco takovýho chtěl slintat. SÁM SEŠ KLOAKA MAGORE !!
.

HAUSOIDNÍ MEGABONUS

Ty vyjebanej hausáku,
vylízanej čůráku !!
Nečum jak to tele
A táhni do prdele!

.

HAUSOIDNÍ HOVADA

Potkal jsem dva hausáky,
jak si lížou čůráky.
Po bradě jim teče mrdka,
jeden na druhýho stříká hnedka.
Potom mrdku volízali,
a trošku si zamrdali.
Mrdali jen chviličku,
mrdky mají trošičku.
Sou to ksichti zkurvený,
debilové zasraný.

.

HOVADINA O FEDOROVI, JENŽ SI LÍZAL ČURÁKA....


Fedor je to vyblíz,
smrději mu nohy,
čůráka si volíz,
smrdí už od přírody.
Genitál si stále rovná,
protože mu pořád stojí,
blije tříkilová hovna,
čistoty se strašně bojí.
Snaží se hrát fotbal,
moc se mu to nedaří,
Veinricha by rád vomrdal,
doufá že ho aspoň vykouří.
A když mu ho nevykouří,
Fedor svěsí hlavu,
v hospodě se strašně zboří,
volízne si penis znovu.
Volízne ho každej den,
vždycky si ho ráno vyndá,
furt se mu zdá jeden sen,
jak Veinricha krásně mrdá.
Na žaludu cosi se mu ukazuje,
z toho jak si ho furt volizuje,
vydřenej má na něm flek,
bezradně si před zrcadlo klek.
Že o penis by snad přišel,
v duchu ho teď napadlo,
proto kousek popošel,
a volizuje zrcadlo.
„Zrcadlo zrcadlo pověz,
kdo v této malé zemi,
má nejvolízanější penis?“
„Jsi to ty, ó vzácný pane můj,
věz proto, že nejvolízanější penis,
je právě ten tvůj.“
Zrcadlo ho uklidnilo,
že Fedor drží primát,
péro se mu postavilo,
začal si ho zase lízat.


POZNÁMKA
Fedor – jeden z mých bratránků. Je to vcelku neškodný blůma, kterýmu neuvěřielně smrději nohy bez ohledu na roční dobu. Je schopnej vychlastat tolik alkoholu, že by to porazilo i vola a dokonce i Sluníčka. Po bouchaný tequile strašně prdí a tuto činnost s oblibou provozuje i když zrovna netříská panákama o bar. Je docela šikovnej a celou tuhletu skvělou uchylárnu dal na internet do provozu on, jelikož nýbrž poněvadž já jsem naprosto neschopnej a totální antitalent.
Veinrich – Fedorova věčná láska. Tahle láska dala snad každýmu jenom Fedorovi, Váchalovi a mě ne!!!
.

VOŽRALÁ PÍČA ŠEBESTOVÁ

Šebestka se vožrala,
a do Macha vrazila.
Teď se na něm válí,
až jí z toho kunda pálí.
Potřebuje zvlhčit,
něco si v ní smočit.
A proto zcela vůbec neváhá,
Machův penis z kalhot vyndává.
Do díry ho rychle strčí,
její kunda už je vlhčí.
Mach jí prstama kozy drtí,
Jonatánovi se z toho vocas vrtí.
Z předkožky mu čůrák vyplul,
na Macha zezadu rychle hupnul.
Čůrák se mu rychle napnul,
Machovi ho do análu lupnul.
Ten na to teď čumí jak to tele,
Jak ho Jonatán šoustá do prdele.
Za chvíli Mach kundu mrdkou kropí,
Šebestová divný věci tropí.
Nohy silně roztáhla,
mobyl z kapsy vytáhla.
A než bys řekl třeba Bzenec,
vyplnila si jím řitní věnec.
Mobyl je teď od sraček,
jak Jonatánův čumáček.
Machovi v análu čuchal,
smradem z hoven se tam kochal.
Jonatán hovna oblíznul,
a radši někam odběhnul.
Macha to ňák taky zmohlo,
pětipivo by mu bodlo.
Šebestová v trávě leží,
a čumí, jak Mach od ní běží.
Z kapsy tahá druhej mobyl,
ta holka je fakt ňákej debyl.
Teď tam leží chudák sama,
a dělá si to mobylama.

.

RANNÍ PTÁČE DÁL DOSTŘÍKNE


„Ranní ptáče dál dostříkne“ řekl děda Lebeda a začal si ho honit takovou rychlostí, že se mu dělali boule za ušima. Ani Jája a Pája na tom nebyli špatně. Pravda, 632 stáhnutí předkožky za vteřinu není žádný extra výkon, ale jsou to přece jen děti. Najednou se ozvalo: “AAAHH“ a děda byl hotov. Pak se ozvalo: “AAAHH“ a Pája byl hotov. Pak dlouho, dlouho nic, jenom takové mlaskání a asi po hodině honění prohlásil Jája: “Zítra už to bude napoprvé, jako Pája!“ Pak někdo zazvonil. Ve dveřích se objevil Krkovička, celý od spermatu a začal si hned stěžovat, že děda Lebeda nemá soucit s poctivými lidmi, kteří se chtějí ráno trochu prospat a hned na něj z protějšího okna někdo vyhoní hektolitr mrdky. To už prý přesahuje všechny meze a že si půjde stěžovat na národní výbor, a že prý to tak nenechá a že to požene před soud. Jenže jak tak jde na ten nároďák, najednou zleva sperma, zprava sperma, jde dál a znova a znova. Krkovička už to nemohl vydržet, tak si celý od mrdky sedl na pařez a začal si ho taky honit.
.



ÓDA NA DÁŠU

Přišla Dáša domů,
s pozvracenou bundou,
v držce plno hlenů,
a s krvavou kundou.
Byla totiž na tahu,
vracela se taxikem,
zvracela na potahu,
a píchala se psíkem.
Byl to pejsek větší,
snad nějakej bernardýn,
Dáša strašně ječí,
že chce prcat dýl.
Pejsek však už nemůže,
neb ho čůrák bolí,
Dáša si hned pomůže,
jiný zvíře zvolí.
Zvolila si koně,
to kvůli velikosti,
vlezla si hned pod něj,
a mrdala do sytosti.
Ráno když se probudí,
tak je celá v šoku - není se co divit,
kůň ležel u boku.
Sperma všude po stěně,
Dáša neví co má dělat,
proto vleze pod koně,
a začne zase jebat.

.

O PEJSKOVI ALÍKOVI


Byl jednou jeden pes, jmenoval se Alík, a jeho páníček furt chlastal, nestaral se o něj, nevenčil ho, nedával mu nažrat…. Jednou, když nechal Alíka měsíc zavřeného ve své prostorné voliéře 1 x 0,5 metru, dostal Alík nápad a řekl si: „Budu pod sebe tak srát, až budou hovna tak vysoko, že přeskočím a budu volný.“ Zpočátku se bořil po uši ve svých výkalech, ale asi po třech hodinách hovna zaschla a už se po nich dalo jakž takž pohybovat. Když celý od sraček přeskočil plot voliéry, zamířil si to rovnou do garáže a jen tak preventivně na rozloučenou tam posral páníčkovi jeho oblíbené auto. A hurá na svobodu. Svět byl tak velký a neznámý. Alík nic neznal. A protože byl celý život zavřený, neznal ani zvířata. Nevěděl jak vypadá kočka, jak vypadá ježek, no prostě nevěděl nic. Najednou zaslechl Alík divné zvuky. Otočil se a uviděl jak se tam mrouskaji kočky. A protože si myslel, že sportujou, tak to chtěl vyzkoušet taky. Našel si kočku, hup na ni a za obrovského mňoukání vnikal do kočičí pochvy. Kočce se to velice líbilo a tak není divu, že držela jak přibitá. Po šestém čísle už Alík celkem nemohl. Slezl z kočky, která ještě v extázi prožívala neobvykle veliké rozměry Alíkova penisu. Ještě tejden potom nemohla chodit jak měla rozervanou kundu. Nuže, Alík mohl pokračovat ve své pouti do světa. Najednou uviděl, jak auto srazilo motýla. Alík si pomyslel, že to bude nějaká nová populární hra a že to vyzkouší. Rozeběhl se proti autu a BUM!! Alík se rozplácl na předním skle kamionu. Řidič zapnul stěrače a kochal se pohledem skrz krev, jak srazil nějakého pouličního čokla. Když se vrátil řidič domů, zjistil že srazil svého Alíka a rozbrečel se. Když ale uviděl, co mu Alík udělal s jeho autem, šel ho hledat. Hledal dlouho, než našel všechny části tohoto domácího zvířete. Začal ho dávat dohromady, ale ač se snažil sebevíc, jako starý Alík to nevypadalo. Když ho dal tak nějak dohromady, vzal pušku a rozstřílel ho na kousky, a se slovy „To máš za to auto“ šel na pivo.
.

ŽLUTÁ ŠPÍNA Z UŠÍ


Láska je to jako hrom,
vlezli spolu hned za strom.
Fedůrek tam s Janou buší,
a ta mu líže špínu z uší.

Tato píčovina se zakládá na pravdivých událostech z roku 2001, kdy Jana Fedorovi vylízala špínu z uší, protože on ji nevylízal.
.

KTERAK JSEM O ZUB MOUDROSTI PŘIŠEL (Podle skutečnosti)

DANEČEK: „Dobrý den. Já sem na jedenáctou vobjednanej na chirurgii. V*******k D****l 79.“
PANÍ KARTOTÉKAŘKA: „Ano.“ -Cvak, cvak, cvak,…- „Pane doktore, je tady pacient D****l V*****k, a dala jsem mu pořadové číslo 56.“ –Klap- „Tady máte pořadové číslo, až se na tabuli rozsvítí vaše číslo, půjdete do třetích dveří vlevo.“
DANEČEK: „Díky.“
-po půlhodině čekání: ----DING DONG---- svítí číslo 56
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „Vy ste pan D****l V*****k? Tady si odložte a oblečte si tohle, já si pro vás za chvíli přijdu.“
-oblíkám si chirurgickou zelenou zástěru se šňůrkama na zádech, což mi činí značné potíže a za 10 minut jsem to nedokázal správně oblíct-
DANEČEK: „Tak tohle je nad moje síly.“ (smích)
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „To nevadí, my si tady na krásu nepotrpíme.“ –zavazuje mi šňůrky a odvádí mě do malé místnosti, ve které je velké zubařské křeslo, různé zubařské pomůcky a léky, pan doktor, a v neposlední řadě mladá, velice příjemná vzhledem, hodná, zřejmě ještě slečna doktorka-praktikantka.
DANEČEK: -uviděl tu čubku – potichu - „TÝ VOLE!!“ - nahlas – „DOBRÝ DEN.“
PAN DOKTOR: „Tak jak se vám daří?“
DANEČEK: „Než se rozsvítilo číslo 56 tak to docela šlo.“ (smích)
PAN DOKTOR: (smích)
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: (smích)
MLADÁ, HEZKÁ, ZAJÍMAVĚ VYVINUTÁ PRAKTIKANTKA: (smích)
Zvoní telefon--TJUUU DUUU JUUUU TUUUU DUUUU—
PAN DOKTOR: „Sakra kdo to zase votravuje. Halo? Ano hned tam jsem. Omlouvám se, ale musím si na chvíli odskočit. Paní doktorko, zatím dejte pacientovi anestezii.“
MLADÁ, HEZKÁ, ZAJÍMAVĚ VYVINUTÁ PRAKTIKANTKA: „Ano pane doktore.“ …. …. …. „Otevřete ústa.“ …. …..věnuje mi několik vpichů injekcí do dásní….. …… ….. „Vypláchnětě.“
DANEČEK: „Díky, zatím nemám potřebu. Fuj to je humus. Chtuná to jako Fernet.“
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „No vidíte, aspoň něco.“
DANEČEK: „To je hezký ale já Ferneta nepiju…“
MLADÁ, HEZKÁ, ZAJÍMAVĚ VYVINUTÁ PRAKTIKANTKA: „Teď musíme počkat, až začne anestezie působit a budeme aplikovat druhou část. Jak se vám líbí naše nová klinika?“
DANEČEK: „Ta stará se mi líbila víc. Tady to vypadá jako někde na finančním úřadě.“
MLADÁ, HEZKÁ, ZAJÍMAVĚ VYVINUTÁ PRAKTIKANTKA: „Mě se to tu zdá dobrý, je to tu takový celý moderní, hezký a příjemný.“
DANEČEK: „Příjemný? U zubaře? Chtěl bych vás vidět na mým místě.“ (smích)
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „Cítíte už anestezii? Měla by zasahovat až do levé půlky spodního rtu.“
DANEČEK: „Já to nepoznám. Akorát mám divný lepkavý sliny v puse.“
MLADÁ, HEZKÁ, ZAJÍMAVĚ VYVINUTÁ PRAKTIKANTKA: -- šmátry-- šmátry – šmátry – svým hebkým štíhlým prstíkem na můj spodní ret – „Cítíte můj prst?“
DANEČEK: „Hm, myslim že jo.“
MLADÁ, HEZKÁ, ZAJÍMAVĚ VYVINUTÁ PRAKTIKANTKA: -- vytahuje novou injekci, aby zvýšila účinnost první dávky anestezie.
DANEČEK: „Počkejte, myslim že už je to tady.“ – šmátry – šmátry – šmátry – svým ošklivým, pořezaným, špinavým prstem na spodní ret. „Jo už to necejtím.“
MLADÁ, HEZKÁ, ZAJÍMAVĚ VYVINUTÁ PRAKTIKANTKA: „Výborně, dáme druhou injekci.“
Čekáme až začně umrtvení působit… … …
DANEČEK: „Co je to tady vedle hlavy?“
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „To je savka, abyste se nám neutopil.“
DANEČEK: „To z toho teček tolik krve?“
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „To záleží na jedinci. Někdy nestačíme odsávat, jindy ji vůbec nepotřebujeme.“
Otvírají se dveře--CVAK—VRRRRRZ --BUM—
PAN DOKTOR: „Tak jak se cítíte?“
DANEČEK: „Jako u zubaře.“ (smích)
PAN DOKTOR: „Výborně, můžeme začít. Chcete aby vám to vytáhla paní doktorka, nebo já?“
DANEČEK: „No tak ona je podstatně hezčí, ale dám přednost vám.“ (poslední můj smích toho dne)
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: (smích) „Tohle nebyla moc moudrá věta, aby se vám za chvíli nevymstila.“ (smích)
PAN DOKTOR:(smích)
MLADÁ, HEZKÁ, ZAJÍMAVĚ VYVINUTÁ PRAKTIKANTKA: (smích)
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „Zavřete pusu a chvíli nedýchejte, namažu vám obličej desinfekcí.“
DANEČEK: „Tfuj!!!! Smrdí to jako finská vodka!!!“
--přikryla mi obličej zeleným nesmyslem s otvorem velikosti otevřené pusy—dírou na pusu
PAN DOKTOR: „Tak otevřete ústa. Hm, to by neměl být problém. Paní doktorko chcete mu ho vytáhnout? Já mu ho naříznu a vy si mu ho vytáhnete.“ … řízy řízy… „hmm, máte to celé zanícené. Paní doktorko vemte si kleště. Ne, ty větší. Já vám to ukážu. Takhle se zachytnete za zub, zapřete a silou vyškubnete.“
MLADÁ, HEZKÁ, ZAJÍMAVĚ VYVINUTÁ PRAKTIKANTKA: -- snaží se marně.
PAN DOKTOR: „Nejde? Ukažte, já to zkusím.“ –snaží se vyklat, škubat, trhat, ale marně. – Nařezává více do dásně, načež sebou cuknu a zabořím se do křesla. – „Bolí? Tak ještě umrtvíme.“ --Dává mi injekci hluboko do rozřezaný dásně. Za chvíli se pokouší opět tahat. Škube, rve, trhá, viklá, a ono nic—„Paní doktorko, podržte mu hlavu.“ – Jedním kolenem se opírá ze strany o křeslo, druhým na mě klečí a vší silou se za funění snaží tahat, viklat, rvát, škubat, ale marně. – „Paní doktorko, odsávejte. To je neuvěřitelné, dyk tam ten zub za nic nedrží. Jak je to možný. Kdyby mi to někdo řikal, neuvěřím. Neuvěřitelné. Nedá se nic dělat, musíme odvrtávat.“
DANEČEK: „EEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE??!!“
--vrrrrrrrrrrrr pííííííííííísk vvvvvvvvvvvvvrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr—
PAN DOKTOR: „Teď už musí jít ven. Zkuste to paní doktorko.“
MLADÁ, HEZKÁ, ZAJÍMAVĚ VYVINUTÁ PRAKTIKANTKA: --snaží se rvát, trhat, škubat a viklat ale marně
PAN DOKTOR: „To snad není možný. Podržte mu pevně hlavu já to zkusím.“
--obouma rukama vší silou zapřený snaží se vytáhnout moje malý neštěstí, avšak marně.
PAN DOKTOR: „Tak tohle jsem ještě nezažil. Musíme to víc naříznout.“ –řeže hloubějc do dásně-- -- vezme kleště a opět se snaží tahat, trhat, škubat a viklat, ale nic to není platný.— „Sakra je tohle možný? Musíme ho rozřezat.“
DANEČEK: „EEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE?!?!?!?!?!?“
--vrrrrrrrrrr vrrrrrrrrrrrv rrrrrrrrrrrrrv rrrrrrrrrrrrrrrv vrrrrrrrrrrrrr—ticho
PAN DOKTOR: „Odsávejte.“ – vytahuje pinzetou něco z pusy. Bere kleště a snaží se vyrvat kořeny. Marně. Bere pilku a rozřezává kořeny svisle odzhora dolů do dásní. 2x hrábne pinzetou do pusy a něco vytahuje. – „Odsávejte.“ – „Odsávejte.“ – „Odsávejte – Sestři budeme šít.“ – Chvíli se mi hrabe v puse. Za chvíli se z vodorovné polohy křeslo zvedá do sedící polohy. Sundávaji ze mě ten zelenej mundůr celej od krve a slin. Všude kolem se váleji zkrvavený tampony a vata. – „Vypláchněte.“
DANEČEK: „Díky. Teď už neodmítnu.“ –vyplachuju a pokouším se ze sebe dostat sliny/hleny/krev, který mi viseji od rtu. – „Ty vole!“
PAN DOKTOR: „Nechcete vyndat i ty zbejvající?“
DANEČEK: „ee?????? Díky mám dost. Snad příště.“
PAN DOKTOR: „Chcete napsat neschopenku?“
DANEČEK: „Hm, myslím že by byla na místě.“
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „Převlíkněte se a pak vám píchnu penicilin.“
DANEČEK: „Vy jste na mě tak hodná, to si ani snad nezasloužím…“
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „Pan doktor vám napíše neschopenku a v kartotéce vám ji potvrdí. Dostanete led a budete ještě aspoň 20 minut sedět v čekárně a ledovat si to. Bylo by dobré, kdybyste si koupil zmrzlinu a chladil. Doma nezapomeňte ledovat, můžete kousat led.“
DANEČEK: „Kousat led? To nemůžu ani ostatníma zubama protože mám odhalený krčky.“
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „No to je jedno. Hlavně si po každém jídle vyplachujte pusu heřmánkem nebo řepíkem.“
DANEČEK: „Po jídle?“
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „Tekutá a kašovitá strava.“
PAN DOKTOR: „Na shledanou.“
MLADÁ, HEZKÁ, ZAJÍMAVĚ VYVINUTÁ PRAKTIKANTKA: „Na shledanou.“
DANEČEK: Na shledanou.
--sedím v čekárně. Za chvíli přijde sympatická sestřička a nese neschopenku. Podivá se na mě.
SYMPATICKÁ SESTŘIČKA: „Je vám dobře? Nějak jste změnil barvu.“
DANEČEK: „Sem zelenej?“
--4 ks kartotékařek se na mě dívají a jedna povídá.
MLADÁ, AŽ MOC ŠTÍHLÁ KARTOTÉKAŘKA: „Už nabírá barvu, stydí se…“
DANEČEK: „Aby ne, takovej babinec…“
KARTOTÉKAŘKY: (smích)
PANÍ KARTOTÉKAŘKA: „Vaše adresa?“
DANEČEK: --ztuhlou hubou se snažím vyhovět jejímu přání, načež místo zahuhlaného S*********á 117 píše kartotékařka Slovenská 117…
--2 hodiny cesty domů…

.

ŽĎÁRA PO MĚSÍCI DOMA


Paci paci pacičky,
čůrák leze z kundičky.
Ještě párkrát tam a sem,
žalud stříká mrdku ven.
Stříkne pěkně na vlasy,
taky něco do pusy.
Když jsou koule prázdný,
čůrák začne rychle měknout,
není to tak hrozný,
zatím můžu něco líznout.
Za chvíli zas bude stát,
do kundy ho můžu dát.
Tam a sem a sem a tam,
pak se zase udělám.
Sedum čísel s touhle pochvou,
jako Anča s našim Ondrou.

POZNÁMKA
Žďára - kámoš. Nedávno přišel z vojny. Když byl doma v létě po měsíci, tak to svý starý (Anče) udělal 7x za noc. Ale při posledním čísle z něj prej vylezla jen kapička. Tak nevim no. Ale jedno vim jistě: NECHOĎTE NA VOJNU!!!!!!!!!!!
.

SNĚHURKA A 7 TRPAJZLIKů

Sněhurka už zase heká,
robertka si v pochvu strká.
Macecha ji uslyšela,
z hajzlu na ni zakřičela.
„Nenecháš mě v klidu vykakat,
i kdyby ses měla uhekat.
Tohle trpět nemíním,
za rybičky tě vyměním.
Ty držeji aspoň hubu,
moct se vysrat v klidu budu.
Táhni z domu hnedko,
ty nadržená štětko.“
Macecha se nasrala,
a Sněhurku vyhnala.
Sněhurka si zabalila,
svůj voňavej robertek,
na cestu pak vyrazila,
s plnou taškou baterek.
Lesem si to svižně kráčí,
robertka si v kundě smáčí.
Pak dorazila k baráku,
kde žilo sedum čůráků.
Se skřípáním dveří dovnitř vlezla,
když to viděla, tak se na zem svezla.
Velice se podivila,
to co vevnitř uviděla.
Sedum malejch harantů,
připosranejch parchantů.
Vidí jak tam mrdají,
anály si šukají.
Sněhurka nám rychle vlhne,
myslela si, že si vrzne.
Trpajzlici však s ní nechtějí,
radši mezi sebou mrdají.
Když se ale holka svlíkne,
Šmudla na ni rychle vlítne.
„Já jsem Šmudla“ říká, a přistupuje blíže,
„Já Sněhurka“ a už jí píču líže.
Na Sněhurce za chvíli,
všichni se vystřídali.
Hormony se v chlapcích rychle bouří,
když jim Sněhurka ptáky kouří.
Každej měl tak pět čísel snad,
když ulepený od mrdky šli spát.
Když se Sněhurka probudila,
tak se trochu podivila.
Po trpaslicích ani vidu ani slechu,
a tak se chvíli škrábe na svým mechu.
Má ho pěkně měkkej,
a už je zase vlhkej.
Robertkem ji honila,
až baterky vybila.
Pak dostala velkej hlad,
že by v ledničce bylo něco snad?
Otevřela ledničku,
uviděla lahvičku.
U lahvičky stál jen vzkaz,
že až se kluci vrátí, mrdat budou zas.
Že by měla hlad,
vzpomněli si taky,
a tak ze zvyku snad,
nastříkali jí tam láhev mrdky.
Sněhurka do sebe láhev otočila,
a všechnu mrdku vylohnila.
Když se kluci vrátili,
tak zase jen kroutili.
To jel však kolem chlap,
asi zabloudil snad.
Vešel tedy do toho baráku,
kde kroutí kunda a sedum čůráků.
Spanilou tam viděl dívku,
pak vytáhnul svoji dýku.
Trpajzlíky propíchal,
a Sněhurku opíchal.
Potom jí dal po rypáku,
a naložil do bouráku.
Domů s ní pak uháněl,
za jízdy se ukájel.
Doma když ji vyložil,
auto do garáže uložil,
ruce jí na kozy položil,
do kundy jí naložil,
a do smrti ji souložil.
Zahejbal se zvonec
a mrdání je konec.

.

O MYŠIČCE

Vyblila myšička kašičku,
do zelenýho rendlíčku.
Vyblila ji všecičku,
tu smradlavou kašičku.
Teď jí smrdí tlama,
může si za to sama.
Kdyby hovna nežrala,
teďkon by už neblila.
Jenže hovna spapala,
a tak kýbl nablila.
Furt jí teče z tlamičky,
proud vyblité kašičky.
Kýbl už teď přetýká,
myšička se zalyká.
V puse knedlík uváznul,
krkem se neproklouznul.
Myšička se udusila,
zbytek zvratek spolykala.
Měla pohřeb veliký,
každý tam byl poblitý.
Nablili jí do rakvičky,
máma, děda i sestřičky.
Rakev plná zvratek,
potom nastal zmatek.
Jedna myš se naklonila,
spadla do rakve – ve zvratkách se utopila.
Potom přiběh táta myšák,
takovej to byl chcípák.
Sundal si své botičky,
vyndal si z nich nožičky.
Nožičky mu strašně smrdí,
jak když dvěstě myší prdí.
Myšky se smradu nadejchaly,
a pak všechny pochcípaly.
Táta myšák teďkon pláče,
mezi chcíplotinama zručně skáče.
Náhle se mu noha smekla,
jak tam blitka z rakve tekla.
Uklouznul a do hrobu spadl,
strachem z hloubky hovna kladl.
Vyválel se v hovnech zády,
za tři týdny chcípnul hlady.
Pak přiběhla kočka,
vyvalila očka.
Všechny myši spořádala,
pak se zvratek nachlastala.
Začaly jí píchat boky,
a za chvíli chcípla taky.
Teď už není kdo by přišel,
zvratky pozřel a pak pošel.
A tak skončil příběh myšky,
co jí blitky tekly z držky.

.

KRKONOŠSKÁ JEBAČKA

„Anče, Kubo, hajnej, sem!
Strašně nadrženej jsem!
budu mrdat s váma třema
ulehčit panskejm koulím je třeba.“
Anče se hnedkonc svlíká,
vyvaluje kozy plný mlíka.
Hajnej svůj pyj vytahuje,
šprcku na něj natahuje.
A než bys klapnul hubou,
tak hajnej mrdá s Kubou.
Kuba slastí oči mhouří,
když Trautenberk mu péro kouří.
Anča na nic nečekala,
Trautenberka osedlala.
Chvilku mu na péru jezdila,
pak milostpána kouřila.
Potom Anču souložil,
do kundy jí naložil.
A za velmi malou chviličku,
vysvětil jí mrdkou kundičku.
„Ach, jemnostpane, Vy šukáte líp než Kuba,
s tím je mrdačka totiž pěkná nuda.
Mrdat s Vámi, to je žrádlo,
jako kdybych si tam rvala pádlo.“
Pak se ale cosi stalo,
za okny se zablýskalo.
Ve světnici teď náhle stojí,
Krakonoš se svou zbrojí.
Krakonoš jim nabíd ve chvilce,
že by mohli mrdat v jeho horské komůrce.
Po krátké cestě krkonošským lesem,
všichni čtyři šukají s Krakonošem.
Z toho máme ponaučení,
že nad Krakonošův pyj
v celé zemi jiný není.

.

Pohádka o Prcalce


Byl jednou jeden král, a ten měl dcerušku. A protože si už od narození furt něco strkala mezi nohy, dali jí jméno Prcalka. Jak Prcalka rostla, rostla i její pochva a ona do ní mohla strkat samé nové hezké velké věci. Když Prcalka poprvé dostala krámy a umělohmotnou flašku od Coca Coly vytáhla z kundy celou od krve, začala plakat. Plakala a naříkala, až si jejího bědování všiml zahradník. Přišel tedy za Prcalkou a naučil ji smrkat nudle a holuby bez pomoci kapesníku. Vykládal jí: “Vaše Jasnosti, jenom musíte nejdříve pořádně natáhnout obsah Vašeho ctěného nosánku do krku a z krku pak přemístit do pusinky. Tam se to musí promíchat se slinami, a takto upravený hlen už není problém umístit jako třešničku na dortě hezky na vrch Vašich voňavých sraček ve Vašem královském hajzlíku.“ Prcalce se zahradníkova výuka líbila, a že si to musí vyzkoušet. Jenže kde sebrat hovno? Nařídila tedy zahradníkovi, ať se vysere, že potřebuje „dort“ pro „třešničku“. Zahradník se slíknul a Prcalka, přemlsaná z různých flašek a násad se začala smát a myslela si: takovej malej čůrák, ten je akorát tak do pusy. A taky že jo. Během vteřiny už klečela a jazykem přejížděla po stále se zvětšujícím žaludu zahradníkova penisu. Pak si strčila celýho čůráka do držky a začala ho kouřit. Zahradník nevěděl co se děje, ale líbilo se mu to, a tak držel a nic nenamítal. Když však ale po sedmém výronu semene začal pociťovat bolest u svého přítele, připomněl Prcalce, že na tohle má ještě dost času, a že se radši vysere, ať si může princeznička konečně vyčistit nos. Zahradník si sednul na bobek a začal tlačit. Ale ono nic. Prcalka se mu začla smát, jak tlačí, a jak je stále rudější a zpocenější a ono furt nic. Smála se tak hodně, až se z toho málem posrala sama. Najednou však ze zahradníka vylezlo tak tlustý a dlouhý hovno, až mu Prcalka záviděla, že mu něco tak hezkého, kyprých tvarů vylezlo z mezinohou. Začala praktická zkouška. Princezna pořádně natáhla a za divných zvuků jí začly téct slzy z očí. Během několika vteřin měla Prcalka pusu plnou hlenů, nudlí a holubů a začala se dusit. Když to zpozoroval zahradník, začal na ni povykovat: “Míchat se slinama! Míchat! Míchat!!“ Když už to Prcalce lezlo ušima, napadlo ji, že by mohla konečně otevřít pusu. A taky že jo. V tu ránu jí po bradě začala stékat podivná neidentifikovatelná hustá tekutina neurčité barvy. Z brady kapal ten humus podobný blitkám na zahradníkovo hovno, ale i vedle. Zahradník nechtěl, aby ani kapka tohoto drahocenného moku přišla nazmar, a tak se pokoušel zachytit jazykem hleny, které nespadly na hovno. Ale byl na to krátký, tak aspoň navigoval Prcalku: “Víc vlevo! Víc vlevo!!“ Když Prcalce vytekly už všechny nudle z pusy, zakuckala se. Zahradník ji plácnul po zádech tak silně, až jí z držky vylítla protéza. Princezna omdlela. Když se probudila, cítila, jak má na bradě cosi zaschlého. Byl to holub. Ale pořádnej!! Pracně ho odloupla a zaplnila si jím mezeru mezi předníma zubama. Pak se podívala na svůj „dort s třešničkou“ ale spokojená s ním nebyla, protože hovno, i když bylo pěkně velké, pod zelenýma hlenama nebylo skoro vidět. Zadívala se doblba, až ji vyrušil prapodivný zvuk. „GRUAAAAHŘIIIIIIUUUFFFFFT“ – zahradník si krknul. A Prcalka že to chce taky umět. A tak jí to zahradník vysvětlil. Princezna nabrala vzduch do žaludku, ale místo smradlavého dechu jí z pusy vyjel celý dnešní oběd. Byly to nadívaný krtci na veverkách. Když to vyblila, začla se v tom šťourat klackem. Po půlhodině šťourání vylovila z blitek veverku. Ta jí chvilku něco říkala, ale pak vesele odskákala. Princezna si strčila klacek do kundy. Chvíli tam s ním kvedlala, pak ho vyndala a olízla z něj mix poševního sekretu, krve a zbytků špatně ztráveného vyblitého oběda. To se ale začlo stmívat a Prcalka šla spát. Zahradník ji na dobrou noc kopnul do hlavy a šel své zážitky vyprávět ženě a dětem. Princezna měla krásný sen. Zdálo se jí, že jí zahradník strká ruku až po loket do kundy. Funěla se zavřenou hubou ze spaní, ale probudit se nechtěla. Až když jí krev na vložce zaschla a utvořila mokvající hnisavý strup, který ji kousal na kůži, musela se jít zhygienovat. Nejdřív odtrhla zkrvavenou vložku z kundy i s několika chlupama a pak si hadrem na podlahu několikrát promasírovala poštěváček. Při tom slastí hekala, až se klepaly okenní tabulky. V tom se tu objevil pan král-náměsíčník. Vychcal se do rohu místnosti a zase spokojeně odkvačil. Princezna nejprve čuchla ke královským chcankám a pak je začala stírat hadrem na podlahu, aby ho pak mohla na sebe vyždímat a pomazat si vzniklou tekutinou celé tělo. Když to udělala, šla spát. Ráno se probudila a začla se drbat. Po celém těle jí naskákaly hnusný vředy, ze kterých stříkal hnis. Princezna se dala do pláče, ale zahradník se nedostavil. Rozhodla se, že spáchá sebevraždu. Naposledy si strčila žezlo mezi nohy a vyskočila z okna přímo na sloupek od branky. A hádejte milé děti v jaké poloze? Ano, sloup jí zajel do kundy, jen to mlasklo…

ŠMOULÍ PÉČKO

Z domku vylez fotr šmoulí,
s podvázanou levou koulí.
Šmoulinka na to oči valí,
když si modrou kundu holí.
Připadal jí hrozně sexy,
jak když Koumák blije keksy.
Hned jak si ji vyholila,
tak ji trošku vyhonila.
Za taťkou šmoulou se vypravila,
a nádherně ho vykouřila.
Ostatní jen blbě čumí,
jak ji taťka mrdkou krmí.
Silák za ní doběhnul,
prdel jí pěkně roztáhnul.
Vylízal jí anál,
je to pěknej kanál.
Šmoulí jahůdku si utrh,
Šmoulince pak kundu natrh.
Vomrdal ji asi šestkrát,
tak by to nesved ani Rejžák.
Potom taťka šmoula stříká,
Šmoulinku už jinej píchá.
Všichni se tam vystřídali,
pak si ksichty postříkali.
Jejich modrá mrdka,
vzrušila i Prdka.
Do vesničky se přihnal,
a s Koumákem mrdal.
A ne jenom s Koumákem,
taky s jeho bratránkem.
Vesničku vomrdal všecinku,
pak vomlel i Šmoulinku.
Šmoulinka se pozdějc svíjí v křeči,
a vzpomíná na debylní řeči.
„Neboj holka, dám si pozor,
nechci dítě, nejsem magor.“
Krev jí z kundy proudem teče,
tenhle porod se ňák vleče.
Tím co ona porodila,
všechny šmouly udivila.
Nenarodil se jí modrej spratek,
ale jen debylní Prdek!
Od té doby vždycky,
používaj šprcky.

POZNÁMKA
Rejžák – senzibil – má táákhle velkýho zota
Prdek – viz. Báseň NÁŠ KAMARÁD LUKÁŠ

.

VEČER CHUTNÁ, RÁNO POMÁHÁ


Přišel nehet za uchem pln pohody,
nepůjdou-li do hospody.
Ucho mu však řeklo,
že z análu mu teklo.
„Děkuji ti nemám zájem,
já mám totiž děsnej průjem.
Byl jsem s nosem na Růžku,
bumbali jsme dobrůtku.
Něco jsem tam sněd,
v análu mám vřed.
Prdel mě teď strašně pálí,
jak se věncem sračka valí.
Sorry kámo, nikam nejdem,
kaše lítá ze mě proudem.
Měl bys hochu milý vědět,
že už musím zase letět.
A proto ti pravím…“
…Než to ucho dopravilo,
sraní se mu dostavilo.
Na záchod hned letělo,
aby se neposralo.
Nechalo nehet ve dveřích stát,
a běželo honem rychle srát.
Z toho máme poučení,
že chlastat na růžku radno není.

POZNÁMKA
Růžek – hospoda v jedné nejmenované vesnici ve východních Čechách. To, že tam dřív točili sračkovitou Kutnou horu (dnes již Gambrinus) ví kdekdo. Ale někdo nemusí vědět následující. Jedeme si takhle jednou z „posilovny“ a že se stavíme na bramboráku na Růžku. Voněl sice hezky ale byl zelenej jak sviňa. Docela i chutnal, byl levnej, zapili jsme to několika doušky „lahodné“ Kutné hory a odcestovali jsme. Jak už jsem uvedl – večer chutná, ráno pomáhá. Ten den to ale neplatilo, protože to bylo: večer chutná, ten samej večer pomáhá přesunout obsah žaludku na čerstvý vzduch a ráno pomáhá ještě jednou na hajzlu. Varujte se před touto lokalitou, pokud jsou vám střeva a žaludek milý!!!!
posilovna“ – s posilovnou to mělo pramálo společné, jelikož jediná věc, co tam byla z opravdový posilovny byla malá čínka, která měla za úkol zajistit nezavírání oken při větrání.
V této naší posilovně se jen chlastalo, prdělo, krkalo, čumělo na televizi, poslouchala hudba, hrály se karty o starý dvacetníky, a chlastalo se tam, a chlastalo, a chlastalo, zkrátka jsme tam posilovali.
.

O LÁSCE

Paci paci pacičky,
máš překrásný kozičky.
Cumlal bych je s radostí,
bez velikejch starostí.
Skousnul bych ti bradavky,
spadly by jak padavky.
Ukous bych ti celý prs,
ve tvým nose měl bych prst.
Soply bych ti vytáhnul,
z paty kemra natáhnul.
Blíž bych si tě k sobě přitáh,
za chlupy na píče tě zatáh.
Vyrval bych ti všechny na mou věru,
na chlupy na píče já totiž seru.
Honil bych ti píču zleva,
kundou bych ti vytáh střeva.
Tekla by ti dírou krev,
pěkně do vyhřezlých střev.
Na klacek bych střeva nabral,
za syrova bych je sežral.
Srdce bych ti vyrval z těla,
do držky pak nablil tvoje střeva.
Slastí z tebe hrozně seru,
já tě holka asi žeru.
Vidličkou ti v oku vybruju,
vždyť já tě lásko asi miluju!!

.

Krtek a kalhotky


Jednou se krteček probudil v hrozných křečích a začal hledat svoji ranní dávku heroinu. Po chvíli hledání se dočkal a stálo to za to. Krtečkovi bylo na tripu blaze. Zdálo se mu, že se vznáší a že má na sobě překrásné kalhotky s tááákle velkými kapsami. Jeho snění přerušil zvonek. Krteček otevřel a ve dveřích stála myška. Byla pěkně zfetovaná. Krteček na ni vyjel: “Děvko! Kdes nechala toho cikána ježatýho co ti to dělal v parku zezadu? Vypadni ty kurvo!“ Krteček kopnul myšku do hlavy a zabouchnul za ní dveře. Sedl si do křesla, otevřel si lahváče a bylo mu fajn. Pustil si televizi a při tom vášnivě šňupal drogy různých kvalit. Jak tak kouká na tu televizi, vzpomene si na svůj ranní sen a na kalhotky s tááákle velkými kapsami. Mít tak takové, to by bylo boží. V předních kapsách by nosil fet, chlast a cigára a v zadních kapsách walkmana a kazety. To by byla krása. Ale pak se podíval na své propocené trenky, na dvou místech značně nažloutlé a sen byl pryč. „Nedá se nic dělat, kalhotky potřebuju“ uvažoval nahlas krteček. Vzal si sváteční trenky a vyrazil do zahrady. Nejdříve šel ke lnu. Krteček se zeptal, zda-li by mu nedal len pár svých dětí na látku na kalhotky. Ale len odpověděl: “Vypadni buziku. Nikdo si z mejch dětí nebude dělat oblečení. Musel bys mi přinýst CD teplých bratrů Damiens:“ A tak krteček šel k rakovi. „Raku, puč mi Damiens vole, ať len nedržkuje a dá mi děti, abych moh vyrobit látku na kalhotky.“ Rak odpověděl: „Ses posral, ne? Musel bys mi donýst basu piva.“ Tak krteček šel domů pro basu piva. Dal ji rakovi, ten dal krtečkovi CD, krteček dal CD lnu, ten dal krtečkovi pár svých dětí. Hurá a krteček může vyrábět látku. Když měl látku hotovou potřeboval ji rozstříhat. Vzal flašku rumu a šel za čápem. Čáp mu ji za rum nastříhal. Teď už jen ušít. Krteček šel tedy za ježkem. Zaťukal. Ježek vylezl a poslechl si krtečkovo přání. Pak na něj chvilku koukal a poslal ho do prdele se slovy: “Ty pošahanej idiote, já sem ti starou v parku nepíchal a už vůbec ne zezadu. To byl můj děda! A protožes mi nasral na hlavu, tak se teď vyseru já na tebe.“ Po těchto slovech si musel krteček šlehnout. Cestou domů se pěkně předávkoval a látku mu vyměnila žabka Kuňkalka za gram háčka. Teď sedí krteček doma u televize ve svých starých trenkách, které jsou žluté už celé, protože se krteček pochcal. Usnul a zdál se mu sen o tom, jaké by bylo krásné mít kalhotky s tááákhle velkými kapsami.
.

NÁŠ KAMARÁD LUKÁŠ

Prdku, ty krtku,
máš na hlavě mrdku!!
Máš ji taky v prdeli,
v sobotu i v neděli!!!

POZNÁMKA
Prdek – je člověk s neuvěřitelně obrovským rypákem. Furt žvaní nějaký žvásty který nikoho nezajímaji. Máme z něj a jeho keců akorát velký hlavy.

.

IDIOTSKEJ HURVÍNEK

„Hurvajs!…Hurvajs, kurva slyšíš, nebo si ze mě děláš prdel?“

„Slyším taťuldo.“

„No, to je dost. Vypni ten kravál. Kdo to má furt poslouchat?!“

„Ale taťuldo, dyk je to jen Grindcore.“

„Tak to vypni, nebo ti roztřískám ksicht sráči pojebanej. A vůbec, byl jsi už s Žeričkem? Ne? Zase se vysere do obýváku. Kdo má ty hovna furt uklízet. Jak to že máš naušnici v držce, a co ty vlasy? Koukej to sundat ty blbče. A toho psa sníme!“

„Si dej vole…“

„HURVAJS!!!Já tě slyšel. Poď si pro facku.. – MLASK – „

„Au tati to bolí“

„Nemáš si dovolovat. Ták a od teď za každý sprostý slovo dáme do kasičky každej 10 Kč. Já ti ukážu…“

„Omyl taťuldo. Já problémy mít nebudu. Ale tobě se začne zužovat šrajtofle. Vzpomeň si jak jsme na MS v Itálii prohráli s Německem jak jsi nadával. Dneska hrajem s Němcema finále ME, tak uvidíme.“

Hurvínek odešel. Bylo půl pátý a do fotbalu zbývaly asi 3 hodin.
Mezitím stačil Hurvínek vylízat Máničce čerstvě vyholený pekáč a obrat bábinku o důchod. Vracel se, když hráli hymny nastoupených mužstev.


„Taťuldo, už sem tady. Dohoda platí…“

Taťulda nic nenamítal.

„Tak dobře, za každý sprostý slovo 10 Kč…“

…“Podivej se na ně, na kurvy fašistický!!“

„Taťuldo!! 10 Kč!! A vůbec, dej sem peněženku, já budu vyndávat peníze, abys nešvindloval.“

Taťulda, zabrán do boje nic nenamítal a automaticky podal Hurvínkovi peněženku nabitou desetikorunami. Zápas pokračuje.


„Ty debyle, co to pískáš, ty pyčo vysmahlá. Já se na to vyseru. Kurva dyk seš tam na hovno, když nevodpískáš zprcanej ofsajd. Di do prdele rypáku černej. Jo penalta!! Češi!! Češi!!! Bergře, zabi toho čůráka zmrdanýho. GÓÓÓÓÓL!!! A sou v pyče skopčáci zkurvený. Maji hovno a ne tytul.“

Asi po čtvrthodině hry dostala ČR vyrovnávací gól…

„Tý vole voni vyrovnali. Ta vobrana si tam snad holí čůráky nebo co. Takovej zkurvenej gól. Já se z toho poseru. Trenére ty čůráku vystřídej. No konečně to ten kretén písknul. Sem zvědavej na prodloužení, to je taky taková píčovina.“

Najednou dostala ČR rozhodující gól.

„Tý vole já se poseru, hrajete uplný hovna a eště se tam nasral Havel. Vy kurvy německý…“

Ještě hodně dlouho do večera taťulda nadával uplně na všechno. Hurvínek vybral 950 Kč, koupil si cédéčko Cripple Bastards a zbytek prochlastal v Králíkách na houseparty a eště dlouho si liboval že naše reprezentace prohrála a v duchu se těšil na další šampionát.

.

O POPELCE

Popelka se probudila,
kundičku si vyhonila.
Osedlala Juráška,
volízla mu čůráčka.
Přitom jak ho hulí,
prdel do lesa špulí.
Jela kolem výsost jeho,
podlachnila přítele svého.
Uviděl tu krásnou prcinku,
smočil si ho v ní chvilinku.
Popelka se lekla,
noha se jí smekla.
Jak pod koně padala,
tak mu koule urvala.
Princátko teď oči poulí,
na Popelku s koňskou koulí.
Koníček se splašil, chvíli běžel,
a o zem sebou praštil.
Teď jsou sami v temném lese,
popelka se zimou třese.
„Takhle to dál nejde,
skoč na mě ty šmejde.
Vomrdej mě - držet budu,
pak vylížeš moji kundu.
Seš docela sekáč,
vylízej mi pekáč.“
Princátko na nic nečekalo,
kundu Popelce vylízalo.
Jednou, dvakrát, třikrát snad,
náhle výsost cítí smrad.
Po lese se rozhlíží,
kdo se to sem přiblíží.
Popelčina macecha,
hnusná jako ropucha.
Když se k nim dohrabala,
na píče se podrbala.
Jak uviděla princovýho ptáka,
začla neuvěřitelně krákat.
Potom chvilku stála,
pyj princovi sála.
Popelka matce sukni stáhla,
a do díry jí zručně sáhla.
Princ jí při tom líže kozy,
co Popelka má jako vozy.
Princ však velmi rychle stříká,
macecha zas slastí vříská.
Když jí hubu postříkal,
tak se rychle oblíkal.
„Nezlobte se dámy, musím pospíchat,
svou matičku před spaním párkrát opíchat.“
Když to holky slyšely,
do sebe se pustily.
A za malou chvilenku,
líže matka Popelku.
„Matičko ty krásně kundu lížeš,
zabořit svůj jazyk hloubějc můžeš.“
Macecha ji poslechla,
jazyk do ní zapíchla.
Za chvíli se prohodily,
a kundy si vyhonily.
Popelce pak mezi nohy do mechu,
spadla trojce připosranejch vořechů.
Hnedkonc první rozlouskla,
robertka z něj vyloupla.
Matka druhý ořech ničí,
a v něm sado-maso bičík.
A co bylo ve třetím oříšku?
Vstávej honem Jurášku!
Ve skořápkách se tam choulí,
pro Juráška párek koulí.
Když to hřebec uzřel,
tak nám z toho umřel.
Popelka koule sebrala,
a s chutí je sežrala.
Pak robertka vzala,
do díry ho dala.
Macecha ji sleduje,
bičíkem si po píče vybruje.
Za chvíli se z orgáče probrala,
a Popelku přes kozy ztřískala.
Ta robertka v kundě smáčí,
pak ho matce do pusy strčí.
Ta ho chvíli cumlá,
pak ho z huby vyndá.
Macecha si šaty sebrala,
a do chaloupky zdrhala.
Popelka je nasraná,
o robertka obraná.
Popelka teď strašně brečí,
na zemi se svíjí v křeči.
V kundě klackem vybrovala,
a díru si rozervala.
Po lese se potácela,
jak při krámech krvácela.
A když se domů vracela,
tak celá vykrvácela.
A tak končí o Popelce pohádka,
směšná jak koňskejch hoven hromádka.

.

ATOMOVÁ KARKULKA


Jednou se rozhodl tatínek, že pošle Karkulku do lesa na jahody. A tak Karkulka šla. V lese natrhala višně, a dorazila k chaloupce, která byla celá z kationových částic. Vylezla z ní Nastěnka, podala Karkulce kanystr benzínu, ať se zahřeje. Když se Karkulka vracela domů, zakopla o nosorožce. Přišel vlk a chtěl nosorožce sežrat, ale pak si to rozmyslel a radši odběhl. Najednou kolem letěla kráva, vysrala se na nosorožce a Karkulka byla zachráněna. Vytáhla z kapsy klavír a začala hrát tak hlasitě, až se krtkům začaly topořit penisy. Pak se vydala domů. Když jí fotr uviděl, nejdřív ji preventivně přetáh potěhem přes držku a pak ji mlátil až do večera. Večer odešel do hospody a už se nevrátil. Karkulka se oženila s Nastěnkou, narodil se jim Miloš Zeman a jestli neumřely, tak tam mastrubujou dodnes.
.

BALADA O PŘEJETÉ KOČIČCE

Na silnici leží kočička,
vedle ní i očička.
Má vyhřezlá jatýrka,
a rozdrcená žebírka.
Střeva jí lezou z huby,
skrz polámaný zuby.
Hlavičku má na sračky,
mozek se valí z uší ven,
na kaši jsou pacičky,
z nosánku jí teče krásný hlen…

.

ČESKÁ NESTÁTNÍ HYMNA

Kde záchod můj,
kde záchod můj.
Hovno hučí ve vnitřnostech,
záchod šumět jsem si poslech.
V sadě skví se hajzl můj,
do něj já dám výkal svůj.
A to je to krásné hovno,
ze mě hovno,
výkal můj,
ze mě hovno,
výkal můj.

.

SLOVENSKÁ NESTÁTNÍ HYMNA

Nad hovnem to šplouchá,
voda divo bije.
Nad hovnem to šplouchá,
voda divo bije.
Poserme sa braťja,
ved sa hovno ztraťja,
v septiku nám shnije.
Poserme sa braťja,
ved sa hovno ztraťja,
v septiku nám shnije.

.

40. MATURINÍ PLES OČIMA ČTVRŤÁKA (podle skutečnosti


Už od ledna se ve školních lavicích nemluvilo o ničem jiném než o maturitním plese. Každý se rozhodoval, co si vzít nebo nevzít na sebe, zkrátka všichni byli úplně vyplácaní. Mě osobně to bylo úplně jedno, protože ples pro mě neznamenal vůbec nic. Akorát ztrátu peněž, případný trapas a v neposlední řadě i společenské unavení, kterému se mezi později narozenými říká opice. Ples se na rozdíl od loňského obešel bez problémů, ale to bylo způsobeno zřejmě tím, že dnešní zkažená mládež, mezi kterou se řadím i já, se úderem dvaadvacáté hodiny záhadně vytratila z plesového parketu na parket taneční, který se nachází zhruba minut a půl chůze od plesového kulturáku. Pro nás čtvrťáky začínal ples už brzy odpoledne. Nevím, jak se připravovaly holky, ale jak se připravují kluci na takovou akci, to mi utajeno není. Sejdeme se někde u chmelového moku v jednom nejmenovaném baru a za různých hádek o politice či sportu se psychicky připravujeme na samotný ples. Cesta autem nebyla letos nijak pohodlná, zvlášť když nás bylo v autě 5 a Dušan Hapujda. Nicméně dorazili jsme včas a tak naše kroky směřovaly kam jinam než do hospody. Nejsme žádní alkoholici, ale poslouchat rodiče a prarodiče mých spolužáků a jejich věty jako např.: “Jé, tobě to ale sluší“, tak na to nemám nervy. Už si nevzpomínám, kolik bylo hodin, ale najednou jsme stáli seřazeni a lidé různých věků a pohlaví na nás koukali jako na hokejové Bohy z Nagana. Šerpování bylo celkem v pohodě, i když já, dítko smůlou do života vybavené, přišel jsem při šerpování o kousek zubu. Po šerpování nastala věc, od které jsem se distancoval už od začátku. Ta věc, po které bych měl do šedesátého šestého roku mého života noční můru, kdybych se jí zúčastnil, byla předtančení. Naštěstí to z pohledu diváka netrvalo dlouho, a po chvilce jsem se konečně dostal na ochutnávku piva i v plesové hale. Bylo odporné. TFUJ!! Musel jsem si zpravit chuť nějakým tím panáčkem. To už se blížila dvaadvacátá hodina, a hausáci a různí neinteligenti jim podobní začínali slintat a dostávat abstinenční příznaky (absťáky – pozn. Autora) z hudby, kterou produkovala kapela lidí, které jsem vůbec nevnímal. „Kdepak, není nad diskotéku“, slyšel jsem z davu, když i já opouštěl ples a mířil do místnosti, kde až do rána vyhrávala velice duchaplná hudba alá TUC TUC TUC TUC TUC TUC TUC ……. Ten Kytler snad nemá rozum. Ale s něčím takovým jsem počítal, neboť ho znám jako svůj oblíbený alkohol. Po vchodu do MAXE, tak tomu říkají, mě přes ksicht vpálilo lepáka něco, s čím jsem sice počítal, ale ne v takové míře. Na teploměru jistě vyšplhala rtuť minimálně na 30 stupňů, což mi na čele vyrazilo několik kapek potu a já to tam začínal nenávidět. Až do 02:00 hodin jsme se tak nějak celkem dobře bavili dohromady – nás pár čtvrťáků a asi 5 prvaček, které nebudu jmenovat. Po skončení diskotéky, „trošičku“ omámení alkoholovým oparem, jsme autobusem nejeli nikam jinam, než tam, kde nám nalejou. Existovaly jen 2 místa. Jedno z nich bylo doslova narvané našimi spoluobčany různé barvy pleti vydělávajících peníze na výherních automatech pro své početné rodiny. Z vlastní zkušenosti vím, že není lehké vyjít s těmito lidmi, tak jsme se odebrali s poslední nadějí do míst, kde ještě před třemi měsíci byl nejlepší podnik ve východních Čechcách. Avšak nenávist a diskriminace k tvrdé hudbě vzala za své a na tomto místě vznikla obyčejná restaurace, která nám teď přišla vhod, protože zavírali v 7 ráno. Sedli jsme si do salonku, abychom nikoho nerušili, což se později ukázalo jako velmi dobrý tah, protože za chvíli nad našimi hlavami lítaly tácky pod půllitry a místností, ve které byli i 2 kantoři, 1 pankáč, 5 bývalých maturantů a my (bohužel už bez prvaček), se rozléhalo nelidské řvaní podpořené „trošičku“ nevhodnými texty různých písní. Radost z nás neměli, ale co by neudělali pro pár korun ze zchudlé studentovy kapsy.
Po páté hodině ráno se naše společnost začala rozcházet a i já začal uvažovat o odchodu, jelikož většina z příležících již spala s hlavou na stole. Občas se na stole objevily i nohy, ale toho už si nikdo ani nevšímal. Společnost jsem opustil v 05:07 a ty čtyři kilometry chůze, které mě čekaly, jsem si nedovedl dost dobře představit. Nakonec jsem je zdolal za 59 minut a šel spát s pocitem blaha (tento stav nemá nic společného s kantorem ing. Blahou – pozn. Autora). Z toho, co jsem až do teďka napsal možná vypadá, že 40. Maturitní ples nebyl pěkný, ale to je omyl. Byl to nejlepší ples (i když jsem byl zatím pouze na pěti plesech a ze tří si naštěstí nic nepamatuji). Je to prostě zážitek, zvlášť, když o několik desítek hodin později sedíte v zubařském křesle a naše oblíbená zubařka MUDr. Jaroslava Fišerová vám strká do pusy brusku a zabrušuje ulomený zub.

Napsáno pro školní noviny „PRASÁTKO BEZ CENZURY“. Neprošlo cenzurou vedení školy.
.

PÍČOVINA I.

Šla veverka na procházku,
táhla hovno na provázku.
Náhle potká lasičku,
vyhlášenou lesbičku.
V domění že prudit bude,
vzala hovno do tlapky – a pomazala se jím všude.
Lasička zastaví svou Hondu,
skočí k veverce a už jí líže kundu.
Když jí pěkně vylízala,
veveřičku prstovala.
Ta však začně slastí hekat,
po lasičce začne cosi stékat.
Poševní sekret veverky,
skáčou v něm dvě breberky.
„Breberušky, breberky,
ze sekretu z veverky.
Běžte zpátky k veverce,
k mamince breberce.
V kundě na vás čeká,
žalem po vás béká.“
Béky béky béky bék,
všechen sekret už vytek.
Lasička startuje svou Hondu,
veverka si honí kundu.
Breberka jí v kundě škrábe,
veverka se v kundě hrabe.
Vytáhne si breberky,
co bydlely v kundě,
u naší milé veverky,
ve vietnamské bundě.

.

PÍČOVINA II.

Spadlo hovno do hajzlíka,
udělalo žbluňk.
Papír se za ním za chvíli,
s krásnou hnědkou vyvalí.
Společně pak cestujou,
kanálama křižujou.
Doplavou si hnedka v mžiku,
k jinejm hovnům do septiku.
Tam se pěkně s močí,
na kašičku rozmočí.
Je tam i pár zvratek,
co Semrád nablil v pátek.
Všechno to tam pěkně kyne,
rudý vřes co vůkol roste z toho hyne.
Znám křišťálový septik,
kde vůkol rudý vřes rost,
tam Jája Páju přefik,
ale teď má dost.
Krkovička od kamenu,
žhaví při tom svou kameru.
Natočil si Jáju s Pájou,
jak si na tátu s mámou hrajou.
Jak za vřesovým proutí,
Jája s Pájou kroutí.
Slibuji dnes přede všemi,
jako kurva jasná,
chci tvý péro v mý prdeli,
aby byla šťastná.
Z Jáji leje, šuká jako vzteklej,
vytahuje kapesníček a
věřte, že na Jáju by byl krátkej
i náš známý Rákosníček.


POZNÁMKA
Semrád – živoucí legenda pražského alkoholismu. Toto jméno by se dalo charakterizovat čtyřmi slovy: ženy, víno, zpěv, počítač.

.

PÍČOVINA III.

Šly panenky silnicí,
potřísněné stolicí.
Vracely se z kalby,
do septiku spadly.
Vlasy mají spletený,
výkalama slepený.
V držce plno trusu,
co zalepil jim pusu.
Proč se ženský voněji,
protože po hovnech smrději.
Hovna na nich pěkně zaschla,
v tisíc malejch škvírek praskla.
Když ten humus viděly,
tak nám z toho omdlely.
Hausáci kolem projeli,
a panenky vojeli.
Hausáci jsou prasata,
čuměji jak telata.
Když se panenky probraly,
nechápavě čuměly.
Od hoven už teďkon nejsou,
těla se jim krásně lesknou.
Hausáci je vobírali,
výkaly z nich volízali.
Na pivo si Holki zašly
a pak šťastně domů došly.
A za 78 roků pošly.


POZNÁMKA
Omlouvám se všem prasatům a telatům za přirovnání k hausákům.
Též se omlouvám našemu něžnému pohlaví za trapnou zmínku že smrději po hovnech. NESMRDÍTE A MÁME VÁS RÁDI!!!!!!!!!!!!!! Toto sdělení se zakládá na pravdě!!

.

PORODNÍ BOLESTI OBŘEZANÉ HERMAFRODITKY

Tak tohle není žádnej sen,
něco už se dere kundou ven!!!
Co by to tak mohlo bejt,
tak to nikdo neví,
chce se mi z toho blejt,
už lezou i nohy.
Porodní bolesti obřezané hermafroditky jsou nesnesitelně kruté,
avšak plod je tak deformovaný,
že usmrtit toho dementa je nutné.
Nohy mu rostou rovnou z hlavy,
z uší, které má na prdeli,
po stisknutí deformovaného genitálu
stříkají kašovité hleny.
Porodník bere děťátko za anál,
a jedním prudkým zásunem ruky do řitního věnce
ukončil trápení, odhazuje ho odkapat na kanál…

.

POCHCANEJ NEDOMRD SLUNÍČKO

Přišel Slunce k výkalu,
shejbnul se k němu pomalu,
pěkně si ho očuchal,
potom kousek ochutnal.
Vesele si mlaská,
asi mu to šmakuje,
genitálem hovno laská,
ze smradu se raduje.
Sluníčko má starou v Praze,
na zádech má dvacet očí,
je mu tam s ní pěkně blaze,
když jí na ty oči močí.
Jednou se mu postavil,
na starou se vyhonil,
už z něj stříká mrdka,
dostříkla až na Prdka.
Prdek k němu doběhnul,
vůni mrdky nasál,
čůráka si vytáhnul,
na Sluníčka nachcal.
Sluníčko je pochcanej,
a taky je to fracek,
je to debyl zasranej,
má v prdeli klacek.
Se svou starou v Praze žije,
v jednom kuse na ni chčije,
a taky často blije,
neztrávený fekálije.
Tak tohle je náš Sluníčko,
chová se jak z kundy výtěr,
ale jenom maličko,
náš retardér Sluníčko.

POZNÁMKA
Sluníčko – jeden z mých bratránků. Jak píšu, je pochcanej a je to takovej malej velkej retardér. Jenom on má nejlepší tenisovou raketu a jenom on má nejlepší boty a jenom oni mají 14 + 2 a jenom on je nejlepší v basketu a není vůbec radno se s ním hádat co je lepší, protože lepší je přece jenom to, co má Sluníčko. Strašně rád se hádá a nechá se lehce vytočit, a v zápalu hádky vyžvaní i takový intimnosti, jako že jeho stará má 25 očí na zádech. V básni jsem použil 20 očí, protože 25 se tam nehodilo, ale je jich fakt 25, já je počítal. V tom jediným nám nedomrd asi nekecal a nepřeháněl…
.

O KRTEČKOVI

Z hlíny leze krtek,
se ksichtem od zvratek.
Když nám vylez z krtince,
rozšlapal dva kravince.
Nad hovnem tam láteřil,
penis se mu ztopořil.
Chvilku si ho honil,
pak se trochu poblil.
Blitky z něho lítaly,
do kravince padaly.
Na hovna se vymočil,
pak výkaly posvačil,
a honem rychle odkvačil.

.

KÝBL NABLITEJCH SPLAŠEK

Fedor hodně piva pije,
ožere se a pak blije.
Po vypití osmi flašek
nablil kýbl plnej splašek.

.

KTERAK ŠLI JÁJA S PÁJOU NAKUPOVAT


Kohout ráno několikrát zakokrhal, ale bylo to hovno platný, protože jak děda Lebeda, tak i Jája a Pája měli na uších walkamana. V 11:30 se konečně probrali, ale jenom proto, že včera chlastali a potřebovali chcát. První vstal děda Lebeda, zamířil ke dveřím s nápisem WC a zmizel v útrobách hajzlu. Po nějaké chvíli se vrátil a opět začal chrápat. Pak vstal Pája, vychcal se a oblíknul. Jája na sebe nedal dlouho čekat a šel chcát taky. Jenže proč Jájovy chcanky nedělají ten typický zvuk? Bodejžď by né, když Jája chčije vedle. Jája zaškrtil dvouma prstama ptáka, které později labužnicky olízl a namířil do mísy. Konečně!! „Zítra už to bude napoprvé jako Pája!“ Honem se ustrojil a šli nakupovat. Cestou Jája našel žížalu. Pája ji překousl napůl a jednu půlku podal Jájovi. Pája ji snědl tak mistrně, aby střeva vystříkla ven z pusy. Zato Jája byl po stisknutí kroutícího se torza žížaly celý od trsů a vnitřností. Jája, když se z toho vzpamatoval zaklel: “Příště už to bude napoprvé, jako Pája!!“ A tak se šlo nakupovat. Jak tak šli, potkali kočku. „Kam jdeš, kočko?“ zeptal se Pája. Zvíře pochopitelně neodpovědělo. Pája do ní kopnul. „Kam jdeš kočičko?“ zeptal se Jája. Polomrtvá kočka už ani nevnímala. Jája se napřáhl, ale kopl do prázdna. Asi ještě pětkrát minula Jájova kanada cíl, než ji trefil. Ale stálo to za to. Micinka se rozlítla a rozmázla o protější teď. „Zítra už to bude napoprvé, jako Pája.“ To už Pája ovšem neslyšel, protože s chutí olizoval mozek stékající po hladké zdi. Když se nasvačil, pokračovali. U obchodu lezl šnek. Pája vzal cihlu a ze šneka udělal palačinku, aby se taky Jája nasvačil. Jája s Pájou vlezli do obchodu. Děda Lebeda je totiž poslal pro kečup. Ovšem vyjímečně vyvinuté mozky našich malých hrdinů
rozhodly jinak. „Koupíme semínka rajčat a kečup si vypěstujeme sami.“ Navrhl Pája. Jája mu s nadšením odvětil: “Tý vole to je nápad, a prachy co máme vod dědka prochlastáme.“ A taky že jo. A zamířili si to rovnou do nedaleké hospody. Dali pár piv, ňákou tu zelenou a byli jak dromedáři. Domů se vraceli nalámaný až hodně pozdě večer. Pája totiž poblil cestou koho moh a Jája zase krad kde moh. Najednou šla kolem holka jejich věku, pramálo oblečená. Pája zkušeně zanotoval: “Zdar číčo, kam jdeš? Nechceš si to se mnou rozdat?“ Sličná děva nic nenamítala a tak se šlo na věc. Za chvíli šel kolem další člověk ženského pohlaví, poněkud více ustrojen než Pájova společnice. Byla to farářova nevinná dceruška. Jája se nechtěl nechat zahambit a tak ji oslovil: “Poď si zašoustat ne vole!!“ Dívka se na něj usmála, vytáhla z kabelky nervově paralytický plyn a vstříkla ho Jájovi do ksichtu. „Zmiz satane!!!“ ječela černoprdelnice, a zmizela ve tmě. Mezitím byl Pája už hotov. Začalo svítat. Jája s Pájou už byli u branky domu, když v tom na ně z nebe spadlo kladivo. Jája se pokusil o trapně nejapný žert, kterému stejně nikdo neporozumněl, protože prohlásil naprostou píčovinu: “Tý vole, eště srp a zas tu máme komanče“ (blbé, že??? pozn. Autora). Ale to se velice pletl. To jen Krkovička zabíjel králíky a jak měl v ruce rozžmoulané oči toho tvorečka, kladivo se mu vysmeklo a spadlo před kluky. Než se Jája s Pájou dopotáceli do domu, bylo půl devátý. Honem hupky dupky do postýlek. Protože děda Lebeda celej den a celou noc po opici chrápal, nevěděl že je už další den a tak poslal kluky koupit kečup.
Probudil je, Pája se vychcal. Potom Jája. Ale proč to má jiný zvuk? No jasně! Zase chčije vedle!! „Zítra už to bude napoprvé, jako Pája!! Ale to už známe, ne?
.

KTERAK JSEM SE POZVRACEL

Dvacátý šestý pivo piju,
a sem v sedmým nebi,
asi se pobliju,
a už klesám k zemi.
Z huby se mi valí blitky,
ve zvratkách vidím od oběda zbytky.
Potom bliju do trávy,
kyselý žaludeční šťávy.
Z hrdla se mi dere nelidský řev,
náhle vidím, že bliju i krev.
Doufám jen že přežiju,
až do všechno vybliju.
Konečně už není co bych blil,
seč se snažím ze všech sil.
Zpět na suda se vracím,
protože už nezvracím.
Za pohledu na pár nablitejch kupek,
lámu do sebe dvacátej sedmej škopek.

.

KAŠOVITÝ VÝTOK STOLICE CIKÁNA FERKA

Když nám Ferko ráno vstal,
smradlavej penis do ruky si vzal.
Náhle v něm však zavrčelo,
u řitního věnce zasmrdělo.
Hned si rychle vzpomněl,
kde to včera seděl,
na Růžku na Kutný hoře,
v břichu bublá čím dál hůře.
V bytě u něj to teď smrdí,
z toho jak tam Ferko prdí.
Chtěl vystrčit prdel do ulice,
ale už za běhu ke dveřím,
z análu teče kašovitá stolice.
Avšak kdyby včera pivo nepil, věřím,
že by se teď neposral převelice,
a doběh by k těm pytomejm dveřím.
Ferkův kašovitý výtok stolice,
to je něco pro cikánské světnice.

POZNÁMKA
Kutná hora – projímadlo, které točil jeden nejmenovaný podnikatel ve své zaplivané hospůdce v jedné nejmenované vesnici a odvažoval se ty chcanky prodávat jako pivo. Stačí jen přivonět a vaše myšlenka bude pomalejší než kaše, co vám bude vytejkat z análu. Večer chutná, ráno pomáhá…

.

JEDEN ZLATEJ ZUB KARKULČINY BABIČKY

Fotr mluví s Karkulkou,
že ji pošle za babkou.
Dobrůtku jí vezme na zub,
a holící strojek na chlup.
V košíčku má ňáké láhve,
co po nich babka těžce prahne.
„Vožereš ji hnedle,
na zem sebou šlehne.
Až bude jak houba,
vyrvi jí z držky zuba.
Zoubek prodáme, je ze zlata,
a vožerem se jako prasata.“
Cestou v lese ale potká,
dost nadrženýho vlka.
Na Karkulku skočil,
penis si v ní smočil.
Za chvíli z ní seskočil,
a vesele odkvačil.
Karkulka teď může jít,
svou babiznu navštívit.
Hned k chaloupce dorazila,
na stařenku zazvonila.
Když jí babka uviděla,
do lahví se hned pustila.
Uplyne jen chvilička,
vožralá je babička.
Karkulka se shejbla,
do huby jí sáhla.
Vodka jí z držky sála,
když zub z huby táhla.
Letěla odtud zbrklá,
a potkala zase vlka.
Ten ji 2x ošukal,
a pak hbitě odklusal.
Karkulka teď se zubem,
má něco za lubem.
Zlatej zoubek prodala,
k hospodě se vydala.
Vydatně tam chlastala,
prachy za zub prolila.
Domů se vrátila bez zubu,
fotr jí dal na hubu.
Pak se pěkně nalil,
a Karkulku zabil.

.

JARNÍ ROMANCE

To do hospody táhnu,
jednou takhle zjara,
támhle mrdal ježek žábu,
žába při tom řvala.
„Co řveš ty svině zkurvená“
ježek na ni křičí,
žába prcá jak zjednaná,
rve si chlupy z píči.
Ježek se na ni nasral,
prdel na ni vyšpulil,
do kundy jí nasral,
čůráka si vyhonil.
A žába za velikých plaček,
vytírá si kundu od ježkových sraček.....

.

.

HOVNOMOUCHA


Vlítla moucha na hovno,
pěkně si tam sedla,
zabořila sosáček,
aby kousek snědla.
V bříšku má teď pěkně plno,
cosi se jí nelíbí,
furt to ještě není ono,
a tak hovno políbí.
Sosáčkem tam skvostně sosá,
šmajdá si v tom hovně bosa.
A že tam chodí zcela bosa,
tak to jí vůbec nevadí,
hlavně že si hovno sosá,
a pěkně si v tom lahodí.
.